Reportáže
ME AR Švédsko
Jiří Lorenz
Jak jsem slíbil, jsem už docela fit a vezu si zadek v autě mezi švédskými jezery, tak píšu pár řádek k závodu.
Výsledek sice nic moc (samozřejmě chtěli jsme být lepší :-) a ztráta ne vítěze je hrozivá, ale celkovej pocit za závodu je skvělej. Bohužel nás několikrát postihnul technický defekt (Bára při pádu na 10km kola zlomila brzdovou páku, museli jsem to provizorně řešit tesou a kameny !!! aby vůbec šlo brzdit, Tomovi při transpoprtu kol organizátory vytekla brzdovka, takže brzdil napůl, já dvakrát za závod měnil duši, při in-linech jsme na špatném povrchu ztratili kolečka) se vším jsme si poradili docela dobře, ale samozřejmě nás to stálo čas. Nejhorší však bylo, že Jarda si v půlce prvního velkýho treku obnovil výron v kotníku a zbytek závodu dokončil s bambulí u nohy a v bolestech, klobouk dolů jak si s tím poradil (na kole to prý šlo, ale ušel a uběh s tím dalších 50 km treků), bohužel jsme však nemohli běhat tak jak jsme zvyklí a stálo nás to taky trochu času. Nevyvarovali jsme se pár mapovejm chybám (přeci jen jejich mapy jsou v klasifikacích trochu jiný než ty naše) což nás ve výsledku nějakej čas taky stálo.
Bylo vidět, že Švédi maj tento sport rádi. K organizaci nemůžu najít jedinou výtku. Skvělá trať, na kole jsme ujeli 333 km, jestli bylo 10% na asfaltu tak snad i přeháním, žádný velký stoupáky, ale kopců jak blázen. Prudký klesání a hned protisvah, tolik laktátu asi mý tělo už dlouho nevyprodukovalo. Hlavní 50km trek byl výhradně v lese po krásnejch singletrekovejch cestách v podstatě nedotčený přírodě, všude okolo jezera, močály a bažiny. Kromě sněhu jsem byly vystaveni snad všem vrtochům skandinávskýho počasí, lijáky, že i v Gore seš za 10 minut na kost mokrej, přes noc okolo 4 stupňů a velká vlhkost, a nokonec v jedno odpoledne dokonce došlo i na sluníčko. Hodně času (okolo 100km - cca 18 hodin) jsme strávili pádlováním. Dvakrát se jela řeka plná meandrů, kde bylo třeba nejenom slepě bušit do vody, ale i ukázat, že s pádlem něco umíš a když už došlo na to bušení po jezerech spojených zdimadly, byla možnost jet na kanoi buďto normálně po vodě a přetahovat všechna vodní díla anebo v určitých úsecích lodě naložit na vozík a portážovat po místních komunikacích.
Celkem jsme v závodě strávili cca 70 hodin, spali jsme 1hodinu v depu během druhý noci (mezi trekem a kajakem) což kromě pár mikrospánků na kole, který naštěstí skončili báz vážnějších následků bylo vše.
Po závodě u piva jsme se jednoznačně shodli, že se jednalo o jeden z nejhezčích závodů, který jsme absovovali, byli jsme nadšení přírodou, poskládáním závodu organizací a moc rádi bychom se sem závodit vrátili a využili zkušeností (hlavně s klasifikací map a poznáním švedskýho terénu) k dosažení lepšího výsledku.
Jirka