Reportáže
ADVENTURE RACE - Extrémní kombinace sportu a přírody - Eccomotion Pro Brasil 2004
28.12. 2004 - Představte si, že byste měli urazit vzdálenost několika set kilometrů. Museli byste přitom střídat kolo, raft, kanoe, horolezení nebo slaňování. Prodírali byste se všemožnými přírodními nástrahami a překážkami za jakéhokoliv počasí.A neměli byste na to měsíc, ale jen týden, což znamená, že na pořádnou porci spánku nebo jídla můžete s klidem v duši zapomenout. Ptáte se sami sebe, jak může vůbec někdo aspoň trošku normální chtít tak vyčerpávající tryznu podstoupit? Tak, přátelé, vězte, že tato šílenost se jmenuje Adventure Race a dokonce se pořádá na celosvětové úrovni.
V rámci této extrémně terénní akce se pořádá dokonce světový pohár. Během roku se na různých kontinentech koná sedm závodů Adventure Race. Všechny postupně slouží jako kvalifikace na mistrovství světa. To nejbližší se bude konat příští rok na Novém Zélandu. Závodů se účastní čtyřčlenný smíšený tým, jenž společně zdolává jednotlivé úseky trati na určených prostředcích. Vymezené úseky určují kontrolní body, mezi nimiž se čtveřice snaží co nejrychleji přemisťovat. Tak, jak bývají neúprosné přírodní podmínky, jsou neúprosná i pravidla. Pokud by jeden člen týmu nemohl z jakýchkoliv příčin pokračovat dál, je celý tým diskvalifikován. V Adventure Race se rozlišují závody s podpůrným týmem a bez něj. Podpůrný tým dělá pro účastníky závod o něco pohodlnější (pokud se to dá vůbec říci) v tom směru, že na domluvených místech jim připraví třeba jídlo nebo náčiní potřebné pro další úsek cesty. Zvolené tempo, doplnění tekutin a stravy a odpočinek – to vše je pouze na rozhodnutích závodníků. Sedmý a zároveň poslední podnik světové série Adventure je její finále. Jeho pořádání se letos od 15. do 22. listopadu zhostil brazilský stát Bahia.
Do drsných podmínek největšího jihoamerického státu se vydala parta z Česka, která tyto závody po celém světě absolvuje již dobré dva roky. Jitka Černá, Petr a Ondřej Bloudkovi a Tomáš Vaněk byli připraveni utkat se s nástrahami brazilské krajiny. Pětatřicet ve stínu, když u nás je nějakých pět, možná deset stupňů, to s člověkem zamává. Nedalo se nic dělat, podmínky byly pro všech zhruba šedesát týmů stejné. Na zdolání trati dlouhé 480 kilometrů byl stanoven týden. Kontrolní body byly někde cestou v džungli na poušti nebo na řece. Víc nikdo vědět nepotřeboval. Mohlo se začít.
Start se uskutečnil na pobřeží a první úsek se jel na domorodých kanoích vyřezaných z jednoho kusu dřeva, na kterých se za příznivého větru dalo i plachtit. Pak následovaly trekové etapy, jež zavedly závodníky na písečné duny i do deštného pralesa. Několikrát přišla na řadu horská kola a podstatná část trasy také počítala s vodní „dopravou“ na raftech nebo na deblkanoích. Velmi zajímavá musela být pro účastníky projížďka po otevřeném moři za největšího vedra. Někdy se také slaňovalo. Když se to vezme kolem a kolem – pestrá směsice disciplín, že? A je tu dost důležitý fakt, který stojí za to zdůraznit. Ono prodírat se brazilským deštným pralesem nebo plavit se na tamní řece není jako procházet se po šumavských loukách či sjet Berounku. Kromě výše zmíněných extrémních teplot tu také narazíte na zvířátka, na která nejsme zas tak moc zvyklí. „Byli jsme varováni, že pokud by došlo na spaní, nemáme tábořit u vody. Tam se vyskytovalo dost anakond. My ale vlastně spali jen dvakrát po půl hodině. V řekách se také nacházela hejna piraní, ale nebyla vůbec agresivní. Naštěstí nás žádná nepříjemnost spojená s nějakým zraněním či útokem zvířete nepotkala. Některé týmy ale musely řešit třeba seknutí krabem,“ prozradil o závodu Tomáš Vaněk. Když se Tomáš zmínil o tom, že jeho tým spal pouze hodinu, za jak dlouho myslíte že dokázali oněch 480 kilometrů zvládnout? Za 4 dny! V konkurenci všech adventure kvartet se umístili na vynikajícím druhém místě a příští rok se podívají na mistrovství světa na Novém Zélandu.
Nedostatek spánku během závodu má někdy na svědomí zajímavé zážitky. Jednak přirozeně způsobuje únavu a spánkový deficit, z něhož se musí účastník po skončení akce vyspat (někdy i měsíc), ale také se během závodu dostavují různé halucinace. „Během té fyzické námahy a nedostatku spánku dochází k různým mikrosnům a mikrospánkům. Z našich zkušeností už víme, co je reálné a co ne. Někdy se jen bavíme tím, co kdo z nás viděl, a vyvádíme se tak z trudomyslnosti. Stane se třeba při rozednění, že člověk vidí hospodu nebo ženskou u cesty. Občas si také někdo z nás povídá s pátým členem výpravy, ale musíme to mít na uzdě,“ dodává k halucinacím Vaněk.
Co se tréninku a přípravy na závody týče, čtveřice se snaží hlavně najezdit velké objemy – dlouhé vyjížďky na kolech, sjíždění řek, indiánské treky (běhání a chození). „Kvůli rychlosti absolvujeme i jednodenní závody podobného charakteru jako Adventure. Za rok se snažíme zúčastnit tak pěti závodů. Dbáme na to, abychom měli dostatečnou dobu na regeneraci.“
Ačkoliv se z dosavadního líčení může zdát Adventure Race jako životu nebezpečný závod, není tomu tak. Závodníci u sebe mívají vysílačky, které lze v odlehlých oblastech použít, připravena je samozřejmě i záchranná služba.
Nejbližší akcí českého adventure týmu bude zimní závod ve Slovinsku, které je pro ně velmi oblíbeným místem. Tak co? Nechcete to zkusit s nimi?