Reportáže
Musíme vyjet brzo, aby nám nebylo horko - Bergson Winter Challenge 2006
Petr Bloudek
Stejně jako loni, jsme si letos nemohli nechat ujít zimní závodění v Polsku na Bergson Winter Challenge. Tím spíše, že se konalo v našich rodných Krkonoších. Do Karpacze dorazil náš tým Salomon/Nutrend na dvě party. Já s Jíťou a Váňa s Filipem, který s námi jel poprvé. Cestou jsme stihli shlédnout olympijskou 50ku a bojovně naladěni jsme šli na večerní rozpravu. Dostali jsme mapu, která vypadala jako pavouk, protože některé Krkonošské zajímavosti jsme měli navštívit hned několikrát. Nejhorší, co nám pořadatelé mohli udělat bylo, že nám pustili film z loňska. Ostatní české týmy nejdřív nechápali mé fňukání, že to nechci vidět, ale záhy pochopili. No aspoň jsem si vzpomněl, jak jsem byl loni oblečen a vyřešilo se mi tím jedno balící dilema.
Balíme velké červené bedny a ještě balíček na lyže a na orienťák. To je nejhorší, když pořadatel nepřeváží bedny a vy si musíte balit každé depo zvlášť! No snad je zabaleno, trasa naplánovaná, tak můžeme jít spát.
Start je naplánován na poledne, tak stihneme ráno ještě všechno přehodnotit a přebalit. Tak a je poledne. Vybíháme na krátký orienták, ze kterého se vracíme skoro poslední. Je to sice součást taktiky, ale stejně mi z toho není nějak dobře. Na chůzi vyrážíme s našim týmem Ekonom Internet Billboard a trochu se špičkujeme. Procházíme kolem Vangu směr Malý stav, kde obouváme sněžnice a na nich hurá na Sněžku. Je krásně a je to taky naposled, kdy můžeme užívat pohledů do údolí, jenže mě na to nějak nezbývá čas. Klasický první den a já vlaju na chvostu. Tak ještě hurá na Pomezky a pak zpět do Karpacze. Dotáhli jsme se na špičku závodu a začíná se taktizovat.
Rychle se převlékáme a vyrážíme na 50 km biku. Cestou nás čeká pěší cesta na Špindlerovku, prohledávání zříceniny hradu a lanový park. Tam docházíme velmi netakticky poslední z čelní skupiny a musíme dost dlouho čekat. Někteří se s tím perou ještě víc než já.
Za svítání dorážíme do Jakušic na běžky, které jsou naše nejsilnější disciplína. Jenže ouha, jede se z větší části na tratích a my máme jen kameňačky, což nás sráží na úroveň ostatních.
42 km běžek je za námi, potkáváme se s Ekonomy, kteří je mají před sebou a vyrážíme na 110 km kola. Musíme objet Jelení horu a cestou slanit přehradu a pak se na ní po přepadu dostat zpět. Celou cestu dost fouká a my čekáme, co se bude dít při chůzi na hřebeni.Cestou jsme zažili malý šok, než jsme zjistili, že to není tak hrozné. Nefunguje mi ořech, ale naštěstí jen zamrzá, tak musím na kontrolách se zadním kolem do tepla. V závěru závodu už na něj budeme bezostyšně močit. Těsně před cílem ještě musíme slanit skokanský můstek. Pěkně fouká, já se klepu ani nevím čím a vůbec nechápu, jak se odtud ti blázni mohou rozjet, ještě se odrazit a čekat, že dole přistanou na těch hrůzách, co mají na nohou. Já jsem pevně přivázaný, jedu dolu pomalu druhou stranou a stejně je mi strašně.
To už je druhá noc závodu v plném proudu a my v depu uléháme ke krátkému spánku. Po asi dvou a půl hodinách jsme připraveni na 65 km treku. Počítáme, že se bude dost prošlapávat, tak s klidem necháváme odejít první týmy. Byla to možná chyba, protože se zase tak moc neprošlapávalo a asi se zde rozhodlo o vítězi. Jdeme na Špindlerovku, pak zpět do údolí a zase nahoru na Szrenicu. Cestou se dozvídáme,že Rusové jdou jen ve třech a nahoře vzdává Speleo kvůli omrzlinám. Je mlha jak před rybníkem, fouká neuvěřitelně a stmívá se. Ideální stav na hřebenovou tůru přes Špindlerovku na Sněžku a přes Malý stav do Karpacze. A to se ještě po cestě Váňovi ozve několikrát Bigoš, který jsme si před tím dali a na Sněžku se mu fakt nechce. Tak Ho Tom za podivných zvuků vyprovodí a na Sněžku jde sám. Tam si ale musí na chvíli zdřímnout a tím dáváme náskok Navigátorům z Polska. Finové nám v tu chvíli dávají asi dvě hodiny. Není to bůhvíjaký náskok, ale za stávajících podmínek dostatečný. Byli jsme poslední tým, který pořadatel na Sněžku pustil a tak medailové pozice jsou jasné. Pokud ovšem dojdeme a to se stává naším hlavním cílem. Pořadí je až daleko za ním. Možná to byla chyba, ale taky možná ne. To už se asi nedozvíme.
V Karpaczi opět spánek a jídlo na cca 3 hodiny a na lyžích na Pomezky a zpět. Stahujeme hodinu na Poláky. Finové jsou stále 2 hodiny vpředu. Cestou navštívíme radioaktivní jeskyni, kde musíme najít 2 kontroly. V Karpaczi přesedáme na kola a přesunujeme se na skorelauf v Rudawskim Parku Krajoobrazowym. Do místního depa přijíždíme druzí a ještě za světla vyrážíme do skal. Čeká nás tu i několik lanových překážek. Máme nějaký divný pocit, že nás tu Poláci asi smáznou a byl oprávněný. Získali na nás asi hodinu. Ne nadarmo mají v týmu Polského reproše v orientáku.
Na nás se velmi podepisuje únava. Já odmítám mapu úplně, a Fíla s Váňou se špatně dohodnou a vyrazí sice stejným směrem, ale každý si myslí, že jinam. Když na to přijdeme, je pozdě a když se u druhé kontroly ve skalní rozsedlině poztrácíme, tak tradičně vybouchnu. Řvu na ně, že takhle to dál nejde a ať se všichni koukáme srovnat, že nás čeká ještě den. Nejvíc jsem naštvanej samozřejmě na sebe, že jsem si nevzal mapu, na Fílu s Váňou, že si jí vzali a na Jíťu prostě jen tak. Naštěstí to pomáhá, Filip prohlásí něco o tlusté čáře, já si beru od něj mapu a míříme poměrně slušně k cíli etapy. Tam zjišťujeme jasný náskok Navigátorů a tak jdeme se třemi Rusy spát. Našeho budíka neslyšíme, naštěstí nás vzbudí Ruský. Klepeme děsnou kosu a hrozně se tomu tlemíme, protože jsem před spaním prohlásil, že musíme vyjet brzy, aby nám nebylo po cestě horko. Mám totiž úplně rozedřený rozkrok a pot mu opravdu nedělá dobře. Rusové nás dost nevěřícně pozorují a radši čekají až odjedeme a pak teprve vstanou.
Takže hurá na kolo a na něm opět na Pomezky. To už potkáváme závodníky z kratší trati a na Pomezkách Štiku a Draka. Už jen z kopce a v Karpaczi ještě přelanění a CÍL. Do něj vjíždíme společně s Rusy, kteří nás dojeli a už jen jíst a spát.
V cíli zjišťujeme, že jsme málem přišli o předsedu, ale je to drsňák a ještě se mu asi pryč nechce.
Dlouho mi bude v hlavě znít věta Ruské děvočky, kterou pronesla na Pomezkách:
Chočet sa damoj, chočet sa pivo!