Reportáže
Zpráva ze závodu BWC - Světový Pohár v adventure race - zimní
Marek Navrátil
Období několika týdnů před závodem bylo vyplněno hlavně zajišťováním náhradních členů místo Libora Uhra (založil vlastní tým) a Zuzky Kroutilové (přetrvávající zranění kolene). Podařilo se zajistit Aleše Dytrta (startoval s námi už na letním českém AR 07) a místo Zuzky Gábinu Junovou. První start v AR je vždycky tak trochu sázka do loterie, ale Gabka se zdála odhodlaná a fyzicky připravená. Takže volba byla jasná. Já osobně jsem doufal, že závod vydrží moje doposud nesrostlá, z Portugalského závodu zlomená kost lýtková.
Do místa dění jsme dorazili už v sobotu navečer, abychom měli čas se do pondělního startu v klidu připravit a rozkouknout. Stejně tak to udělali i naši čeští kolegové-soupeři.
V pondělí ovládlo region Beskidu Sadeckego krásné jarní počasí, slunko, teplo.
Startovali jsme tedy ve 12:00 krátkým, ale náročným OB na 6 km. Jako vždy se bojovalo naplno, jako kdyby se běžel jen ten OB...pořadatel nás vyhnal z náměstíčka až na okolní kopce, takže to opravdu bylo výživné. Zvolili jsme dobrý postup a tak po asi 40 minutách jsme byli zpět kolem 3 pozice spolu s našimi SoftTroniky. Alpinepro zůstali trochu pozadu.
Následoval tzv. běžko-trek 50 km, kdy jsme s sebou museli táhnout výbavu na běžky (boty, běžky hole). Z údolí jsme vystoupali na hřeben o výšce 800-1000 mnm, kde se občas sníh vyskytoval a občas ne. Pár rychlých týmů nás do kopce předběhlo, ale drželi jsme své tempo a přesné postupy. Běžky jsme nepřezouvali, podklad byl tvrdý a dalo se po něm dobře pobíhat. Tak jsme v polovině treku (25km) byli na 4 místě s minimální ztrátou na špici. Následoval první seběh do údolí a dlouhý výstup na Przehybu (1175 mnm). Zvolili jsme zde horší postup, což nás stálo několik pozic a asi půl hodinovou ztrátu, ale moc jsme si z toho nedělali, protože závod byl na začátku. Na další kontrole jsme poprvé lezli. Po lanovém žebříku asi 20m na rozhlednu, přepnout se a slanit. Zvládli jsme to v pohodě, jen Gabka o sobě zapochybovala, že nemá tolik sil v rukách a neví, jak další lezecké aktivity "dá". Pak už se jen sbíhalo dolů do údolí, na silničku, co vedla zpět do Piwnicznej. Tady nás poprvé předběhli Alpinepro a do depa dorazili něco před námi. Gabka měla trochu problém s kotníkem a poprvé nás upozornila, že jestli chceme, aby vydržela, musíme brát trochu ohledy. Zvolili jsme aspoň rychlou chůzi.
Další etapa byla MTB 50 km. Dali jsme si limit v depu 30 min, ale trošku jsme přetáhli. Bylo vidět, že Gabka s Alešem na přebalení potřebují víc času - nejsou přece tak zvyklí. Během této etapy jsme opět trošku ztratili na špici závodu, ale ani ne tak na naše české soupeře. Na konci etapy byl vložený rafting a skutečně mě překvapila "pravost" té disciplíny. Nedivil bych se, kdyby to organizátor pojal tak trochu symbolicky. Vždyť byl konec února! Ale nic takového. Klasický kanál se vším všudy, klasické rafty, několik desítek metrů proti proudu, průjezdy brankami, objezdy kamenů, přistání. Boj se živlem, steně jako v létě! Zvládnuté na jedničku, díky Alešovi - vodákovi. Ještě, že v místě bylo depo, převlíkli jsme se na další trek a vyrazili dál.
Čekalo nás dalších ca 60km s vloženými lanovými disciplínami. Nejdřív přišel výstup na Przehybu z opačné a delší strany, než den předtím. Bylo to tak kolem 15 km do kopce a stalo se něco, co jsem ještě nezažil.... Po necelé hodině postupu nás náhle ze zadu doběhl ukrajinský tým MILO, předběhl nás a běžel dál! Bylo to asi po 15 hodině závodu a já nechápu, co si dole v depu ti Ukrajinci "zobli". Běželi opravdu jako vyměnění, jako kdyby právě dole odstartovali. Navíc ještě předběhli i naše Alpinepro, kteří byli asi půl hodiny před námi a potkali jsme je na Przehybě, kde odpočívali. Prostě mi to nepřišlo normální... .Pak nás čekal lanový most dole ve Sczawnici přes řeku. Museli jsme chvíli čekat, protože z kopce dolů jsme před sebe opět pustili Alpinepro a ti právě jumarovali. Využili jsme to k odpočinku a občerstvení. Všichni jsme to zvládli dobře, i Gabka, která o sobě dřív pochybovala. Přišel moc hezký, ale náročný úsek přes pieninský park. Nevysoké, ale skalnaté a špičaté kopce, přes které byl povinný postup, dali zabrat každému a trvaly několik km až k další kontrole "Trzy Korony". Rozhled odtud do okolí byl supr, ale nebyl na něj čas :-( . Spěchali jsme dál, naštěstí už lesem mírně dolů do Czorstyna na průzkum hradu. Kupodivu jsme tam opět dohnali naše Alpinepro, ale při odchodu jsme zvolili delší postup po cestě (kolem obchodu :-)) a dali jsme jim možnost dorazit k další kontrole do lomu před námi. Tam se zase blblo na lanech a na skále. 4 úkoly - pro každého jeden. Tom jako nejnabouchanější vyfasoval kolem 150 m šikmého jumarování přes celý lom, Aleš dostal svislé jumarování asi 30m, Gabka přemostění cca 80m s mírným sklonem a já jsme se odhodlal lézt skálu. Největší problém jsem s tím měl nakonec asi já, protože v horní části bylo opravdu těžší místo, kde se mi třásly pěkně půlky. Ale všeci jsme to zvládli a snažili se vyrazit co nejdřív za Alpinepro - poslední postup do depa přes vrchol Luban zhruba 15 km. 7 km nahoru, 1 km po hřebeni a 7 km dolů. Už na Lubani jsme zas byli za tmy a byl trochu problém najít zelenou cestu dolů z hřebene. Povedlo se nám to asi líp, něž Alpinepro, kteří do depa nakonec dorazili půl hodiny po nás. Navíc Renata byla dost zničená a vypadalo to s ní zle. Až pozděj jsme se dozvěděli, že dál už odtud nevyrazila a Alpinepro tak skončili.
Zdálo by se, že v okolí nebudou žádné velké hory, takže by další MTB etapa (100km) měla ubíhat. Ale to by nebyl Pawel Faferek (ředitel závodu), aby na nás nepřipravil ty nejvýživnější kopce. A postupy tak aby se muselo co nejvíc křížem přes hřebeny. V Polsku používají jen výjimečně serpentiny. Silničky jdou z údolí prostě přímou cestou do kopce až nahoru. Kopce byly tzv "stojky jak cip". Alespoň v první a třetí třetině MTB. Prostřední část byla rozumnější a nad ránem na kontrole 20 jsme se uložili k prvnímu spánku na 30 minut. Ještě tam za námi dojel Váňa s Blouďasem, jako zbytek Alpinepro a řekli nám, co se s nimi stalo. Už za svítání jsme vyráželi dál, teď konečně dolů kolem řeky až do dalšího lomu, kde bylo svislé jumarování a slanění, kolem 30 m. Pak už jsme dojeli do depa C, ze kterého se vyráželo na kratší OB-trek kolem 15-20 km. Při odchodu jsme potkali Soft-Troniky, kteří se už z treku vraceli zpět. Měli teď už náskok kolem 4 hodin. Ten trek jsme "obešli" v pohodě, žádné běhání, Gabka už toho měla s nohama dost a tak byl třeba se přizpůsobit. Byla to sice škoda, protože terén na běhání tam byl dobrý, ale důležitější bylo dokončit. Před trekem jsme dali výživnou polívku a po něm ještě teplé jídlo. Dopřávali jsme si víc a víc, ale stálo nás to víc a víc času.
Na dalším 100 km MTB nás čekalo opět jumarování, ale na skále zčásti zarostlé bordelkeříky a pak slanění. Hned potom bylo přenášení kol přes rezervaci asi 4 km po skalnatých a příkrých pěšinách v údolíčku nějaké stoky a když jsme to konečně dotlačili k řece, přišlo ještě přemostění s koly - naštěstí pěkný sjezd. Pomalu se blížila třetí noc a přemýšleli jsme, kde budeme spát. Teď už nikdo z nás nepochyboval, že to budeme potřebovat, jenom bylo jasné, že musíme najít vhodné místo. Po několika pokusech v zavřených a neochotných podnicích v dědinách podél trasy jsme našli vyloženou oázu. Domov mládeže, kde nás nechali za pouhých 13 zlotek/os vyspat celou hodinu a půl! Teda nechali by nás i celou noc, ale to už bychom mohli závod zabalit. Dostali jsme litr a půl horkého čaje, suchou a teplou místnost s postelemi a spali jsme jak zabití. Horší bylo se potom vzpamatovat a jet nějak solidně dál. Tempo jsme měli nevalné a k tomu začala hnusná fujavice deště se sněhem. Naštěstí netrvala dlouho. Další kontrolu jsme hledali okolo 3 hodin. Starý lom v lese, na mapě jediná cesta, která nebyla ve skutečnosti. V lese tolik cest, které nebyly vůbec v mapě. Lom byla nakonec jáma o průměru 4x4 metry a v ní stan s pořadatelem, který se jen přiblble usmíval. Byli jsme od kontroly několikrát jen několik desítek metrů, zkoušeli jsme volat, pískat, že se nám třeba ozvou - ale neozvali :-(. Až nám pomohl hodný dědula z chalupy u hlavní cesty - ten nás k té jámě dovedl a říkal, že tam tak podobně vedl i estonce před náma. Byl to hnus. Čekal nás sjezd do Nowego Sancze a jízda několik dlouhých km zas pod kopce a poslední 2 vrcholy na kole. To už byl 4 den závodu. Na poslední kopec jsme museli asi 2-3 km tlačit sněhem a potom zas dolů z horské chaty terénem a sněhem. Pak už jsme sjeli do depa a "těšili se" na poslední běžko-trek. Soft-Tronici už byli v cíli, což znamenalo, že mají alespoň 8-10 hodin náskok. Zjistili jsme, že před námi i za námi je odstup kolem 6 hodin, takže pořadí se už asi nezmění. Mohli jsme tedy bojovat jen o lepší čas, ale ani to se nakonec nepovedlo.Mohli jsme být jenom tak rychlí, jako náš nejslabší článek. A Gabka běhat rozhodně nemohla a ani nechtěla. Tak jsme pomalu celý trek oběšli (dokonce jsme nakonec mohli i bez běžek) a dostali jsme se čtvrtou noc před 4 hod. ráno do cíle. Trval nám asi 14 hodin. Perlička byla, že skoro celou trasu toho posledního treku (40 km po hřebenech) s námi šel malý strakatý pes - pouliční rasa. Dostal od Aleše tatranku, pak si ho Aleš vzal s sebou na pokoj a nakonec si ho odvezl i domů, protože prý zrovna stejně nějakého psa plánovali:-). Takže máme aspoň takového malého maskota!
Marek
Druh závodu: Světový Pohár v adventure race - zimní
Termín: 25/2 - 1/3 2008
Počet startujících týmů: 15
Umístění: 7 místo
Složení týmu: Marek Navrátil, Tomáš Petreček, Aleš Dytrt, Gábina Junová