Reportáže
BERGSON 2008 – ANEB MŮJ OČISTEC
Petr Míl
Pátek 22.2. 14:32… normální den... po obědě, stále v čilém pracovním tempu… už přemýšlím o večeru, o víkendu….co budu v dělat….relax… piánko…v sobotu asi Lysá Hora. Možná lehce bike… pohodička….
Pátek 14:35…začal Matrix… volá Libor…asi chce ještě něco půjčit na Bergsona…“Pepr, průser, vol.., kur…, Tomáš,... v pytli, musíš jet“. Tepovka mi začíná stoupat do oblasti, kde by se v pozici vsedě nacházet rozhodně neměla, začínám se potit… je zima… dokonce mám pocit, že slyším, jak se mi v mozku točí kolečka na plné obrátky. Po několika minutách mi teprve dochází, co mi to vlastně sdělil. Tomáš, nejsilnější motor týmu, je zraněný a já prostě musím jet místo něho, nebo budou všichni sedět doma. Odjezd zítra. Basta fidli. Tepovka leze dál nahoru a začíná mě bolet žaludek. Následuje rychlá konzultace s domovem a se šéfem. V mezipauzách přemýšlím, jestli už mám na kole najetou stovku nebo nééé, a že naposled jsem byl na běžkách loni na Bergsonu.
Pátek 15:05... je mi jasné, že na nejtěžší zimní závod Adventure Race v Evropě odjíždím ... už zítra!!!. Moje úvahy o tom , že ten, kdo aspoň dokončí Bergsona, je geroj, mi na klidu už moc nepřidají. Najíždím na www bergsona a začínám pročítat, kam že mě to Libor vlastně pozval….aha…vybavení na několik treků, běhů, kol, běžek,…cože rafting…, žumarování, slaňovaní,…jsem fakt rád že se tam neplave. Suma sumárům 400 km a limit 120 hodin.
Sobota 10:00... sraz s týmem…Libor, Jirka, Barča …balíme, přebalujeme, nakupujeme, jíme a v 14:00 opouštíme BASE CAMP F-M.
Neděle 13:00.. výklad trati, dostáváme mapy a začíná ten správný šrumec… mapování, balení, přebalování, balení, přebalování…
Neděle 23:00... jdeme spát
Pondělí 5:30… si asi hodím mašlu… neboť jsem spal asi tak 3 hoďky
Pondělí 12:00... start… 15 týmů vyráží tempem, jakoby závod měl trvat jen 30 minut, a ne 100 hodin na první etapu, a tou je orientační běh. Po hodině jsme v depu, bereme bágly s běžkami a běžíme vstříc osudu a doufáme, že se na těch prkýnkách taky šklhnem.
Od této chvíle už neplatí dny ani světový čas a jediným časovým mezníkem jsou hodiny závodu. Ty, které už máme šťastně za sebou a ty, které máme, dá-li bůh, ještě před sebou.
První etapa…55 km běžky s trekem
3. hodina … běžíme po sněhu, ale s běžkami na zádech.. Něco není v pořádku bo když je sníh, tak se má jet na běžkách… ale když vidíme, že ani Speleo (favorizovaný polský tým) běžky nepoužívá, tak na to taky kašlem…chyba lávky.
4. hodina…. Když běží všichni rovně (i Speleo), tak to neznamená, že běží všichni dobře…samozřejmě že jsme mimo směr a už narovnáváme první mapovou chybu
7. hodina … cítím se jako by závod měl končit, a ne právě začínat…je mi mizerně… hůř mi při advenčrech ještě nebylo…. Tréninkové manko už o sobě dává vědět… to brzo…Mám strach, aby to nebyl můj konec, a tím i konec týmu.. myslím na to, jak mi v pátek v 14:32 bylo dobře
8. hodina… snažíme se stále využívat běžek, ale terén není moc vhodný, o čemž svědčí to, že týmy, které běžky nesou a neřeší neustálé přezouvání, jsou rychlejší.
11. hodina…konec prvního treku… co se dá běžet, tak běžíme.. …ke konci mi Libor bere běžky… kur.. to je potupa…jsem rád, že žiju, a myslím na to, jak mi v pátek v 14:32 bylo dobře
12. hodina… vyrážíme na kolo…Barča to skoro celé odtáhla…Libor střídal a já s Jirkou v háku….hodně rychlý…podstatné je, že ještě pořád žiju, ale to je asi tak všechno...
15. hodina…. přichází „typická“ zimní disciplína – rafty. Žádný olej, regulérní kanál, a ta voda pěkně hučí. I přesto, že jsme všichni nevodáci, jsme si s tím nějak poradili a bez ztráty kytičky pokračovali dále (za neprojetí branky dostaly některé týmy penalizaci).
16. hodina…vyrážíme na 55-ti km trek. Pohybujeme se někde kolem šestého místa. Postupy byly vcelku jasný… pořád nahoru…pak pořád dolů… pak dvojité přelanění přes řeku a pak zase nahoru a pak zase dolů… pak zase nahoru a pak zase dolů… no a pak jsem dostal ten řízek. Připadalo mi to, jako by do mě konečně Tenk nahrál ten správný program a já začal fungovat. Průzkum hradu a následný postup na další kontrolu jsem si poprvé v závodě užil a začal to vidět trochu optimističtěji.
27. hodina…další kontrola…. v lanovém centru jsme to zvládli vcelku v klidu…Barča s Jirkou žumarování, já skalní lezení. Největší bonbónek si vzal Libor…191 m šikmého žumarování. No prostě lahůdka…
28. hodina… začínám ožívat… vcelku svižně vybíháme na místní vrchol Lubáň a ještě svižněji běžíme dolů. Při seběhu a bez problému s mapováním dobíháme Estonce. Ocitáme se na třetím místě.
31. hodina… vyrážíme na kolo… cca 100 km. Organizátoři na trať postavili snad všechny kopce, na které se dá kolo dostrkat. Už první kopec dal jasně najevo, že etapy budou opravdu výživný.
36. hodina… dojíždíme na kontrolu…samozřejmě, že po stoupání jak blázen… Jirka už po cestě naznačuje, že by schrupnul… nakonec je nahoře na kontrole oheň… tak si Jiřík dává svých 10. min., které ho oživují.
39. hodina…jedeme na kole, někdy nad ránem nabývám dojmu, že jsem jediný, kdo je opravdu vzhůru… někteří už mají drobné halušky (halucinace), druzí se mě každý kilometr ptají, kolik je to kilometrů do depa. Po deseti odpovědích mě to už přestává bavit….
40. hodina... Žumarování a slanění …ti, co jsou dole, si lehce schrupli
42. hodina … depo.. jdeme spát… tedy všichni normální jdou spát, jen já cyp nemůžu zabrat.. po půlhodině čumění do stropu vstáváme…. Zbylá část týmu si pochvaluje, jak si schrupla
43. hodina… vyrážíme na trek 18 km
48. hodina…bez jediného mapového zaváhání po třech hodinách opět v depu balíme a míříme na další 100 km kolo. Během treku a hlavně při doběhu jsme se schopni si udělat obrázek o tom, jak to vypadá před námi a za námi. Před námi jsou dva favorizované týmy, polští Navigators a Speleo. Za námi pak Estonci z ISC, Britové a pak ukrajinské Milo. Za nimi pak jsou již v závěsu naši Tilaci.
50. hodina…Počasí, které nám po první dva dny závodu ukázalo tu příjemnější, nestyděl bych se říct i letní tvář, nám ukázalo, že dovede i něco jiného. Začalo pršet. Orientačně jsou kontroly lehké, a tak nám nejvíc dává zabrat monotónnost dlouhých přejezdů od jedné kontroly ke druhé.
60. hodina….stoupáme na poslední velký vrchol na MTB. Libor už mi pomáhá jak může…Dře jak kůň a já vlaju jak fáborek a modlím se, ať už to kolo jednou skončí. To, že nahoru se nedá jet, bo je led jak cyp, to bych bral, ale že dolů se jde terénem, který by bylo možné i proslaňovat, je fakt divný… samozřejmě, že kontroly jsou vybrány tak, aby nejrychlejší trasa pro všechny byla opravdu výživná
62. hodina… jsme v depu a vymýšlíme strategii, jestli jít spát, a nechat se dorazit Estoncema, a nebo jít dál. Bojovný duch zvítězil, a tak vyrážíme na poslední trek 15 km. Na první kontrole už začíná být jasné, že bojovný duch zvítězil jenom zdánlivě. Jirka už moc nekomunikuje a Libor se probudí teprve po mém dotazu, proč po té louce chodí v takových kličkách, a tvrdí že hledá značku. Jsem rád, že Barča je ještě mezi živýma. V následném stoupání je už jasné, že musíme pomalu myslet na spaní. Jirka už má halušky jak víno. Vidí různé výjevy (snowboardisty, krásný ženský..) a my se snažíme ho donutit, aby nám o nich aspoň povykládal. Mapově bylo jasné, že musíme vyjít na hřeben (dál od studeného potoka) a tam zalehnout. Liborovi se však podařilo najít bivak z kategorie **** , balíky slámy přikryté plachtou. Zalehli jsme.
No a já konečné usnul na krásných 15 min… poprvé v závodě.
65. hodina… Po probuzení kláda jak hrom. Nejhorší bylo nabootovat mozek a přinutit ho najít další postup. Točil jsem s buzolou pořád dokola, protože mi připadalo, že mi sever někdo schoval a buzola mi ho nechce ukázat. Jirka si tuto část závodu moc nepamatuje, jelikož má drobné okno. Několikrát se nás dokonce zeptal, jestli jsme na něm nedělali nějaké pokusy, a korunu tomu nasadil, když nás začal přesvědčovat, že ho vlastně vůbec nepotřebujeme. Museli jsme ho několikrát ujistit, že fakt jo, že bez něho by to fakt nešlo. Po přechodu následujícího hřebene jsme našli v čerstvém sněhu stopy. Někdo před námi šel. Zpitomělí už třetí nocí jsme si samozřejmě mysleli, že to jsou Speleo. Po dalších 30 min. jsme začali docházet nějaký tým. Ty bláho, my došli Speleáky. Jaké bylo naše vystřízlivění, když jsme zjistili, že jsou to Estonci. Naštěstí jsme měli výrazně vyšší tempo než oni, tak jsme je zařízli a mysleli, že už jsme v suchu.
68. hodina … po dosažení posledního depa nám bylo po předchozích zkušenostech jasné že, na následující běžkařskou etapu 20 km si prkna brát nebudeme. Závěr závodu si snad už užijeme v pohodě, protože Estonci už se vlekli jako mátohy…
68. hodina a 2 minuta… Estonci nás dotahujou a jsou v depu… jak je to možný… oni se rozběhli…vypijeme dvě polívky a vybíháme na trek
69. hodina … tma před očima a běžíme… strach z toho, že nás Estonci dotáhnou… pořád se ohlížíme, kdy už nás budou mít… jedou totiž na běžkách
70. hodina … tma před očima a běžíme
71. hodina…. stále běžíme
71. hodina a 30 minuta…. blížíme s k poslednímu kontrolnímu bodu a zároveň poslední disciplíně…přelanění řeky. Víme, že když jsme sem doběhli před Estonci, tak už nás nedají.
72. hodina přesně… právě odbíjí poledne…vbíháme na náměstí do cíle… jsme třetí
Díky Libore, Jirko a Barčo za ten výlet na Kokořín.
P.S: Asi začnu trénovat…..