Hlavní partner




Partneři

Reportáže

V odporně zelené vodě už nikdo nevzdal - Nev Dama Czech Adventure Race 2006

Honza Smolík

Zdánlivě další poklidné ráno. Po studené noci stoupala z Berounky pára, ale jinak všechno nasvědčovalo, že bude krásný den, přímo vybízející k relaxaci. Závodníky probouzející se v kempu v Zadní Třebáni však odpočinek nečekal. Před nimi bylo 360 kilometrů absolvovaných non-stop, pěšky na kole, na vodě i na bruslích. To vše v rámci nejtěžšího expedičního oudoorového závodu pořádaného u nás s názvem Nev Dama Czech Adventure Race s časovým limitem 75 hodin.

Adventure Race je přírodní víceboj, při kterém čtyřčlenné smíšené týmy procházejí předem stanovenými kontrolními body. Konkrétní postup je však většinou na nich. V jednotlivých etapách užívají různé dopravní prostředky, ovšem poháněné vlastní silou. Od svých nohou, přes kolo, kolečkové brusle, až třeba pro kánoe a rafty. To vše zpestřují vložené disciplíny, jako lanové překážky nebo lezení. Kratší závody trvají dva až tři dny,delší i deset dní. Letošní mistrovství světa trvalo zhruba šest. A to nejlepší nakonec. Stopky běží nepřetržitě a odpočinek, včetně spánku, se započítává do výsledného času.

Jediný závod tohoto druhu u nás již čtvrtým rokem pořádá Centrum tělesné výchovy a sportu VŠE ve spolupráci s VŠTJ Ekonom Praha. Duchovním otcem a zároveň ředitelem závodu je odborný asistent CTVS Tomáš Vaněk, sám aktivní závodník. Letos byl závod pořádán jako otevřené i akademické mistrovství republiky.

Zatímco většina týmů snídala či domýšlela poslední drobnosti, některé týmy se teprve ráno sešly. Jeden z členů týmu CBTP teprve v průběhu noci přijel z dovolené v Itálii. Jiné týmy se naopak již před startem rozpadly. Závodník ambiciózní Debry CZ v průběhu noci dostal horečku. Jeho spoluběžci strávili ráno obcházením pořadatelů a přemlouvali je, ať si s nimi jdou zazávodit. Nikoho však nepřemluvili a tak se rozhodli startovat mimo závod ve třech. Stejný osud čekal i Vysmash, ti však jako tříčlenný tým už přijeli.

Hodiny ukazovaly přesně 10 a kalendář středu 13. září, když starosta Zadní Třebáně slavnostním hvizdem vyslal závodníky na trať. Úvodní parkový orientační běh po obci byl určen jen na zahřátí, ale fakt, že místní postavili ploty a domy na místech, kde mapa stále ještě ukazovala asfaltové silnice, jej trochu komplikoval. Rovněž přebíhání frekventované železniční trati bylo potřeba správně naplánovat, neboť závory byly dole každou chvilku. Každopádně jej všechny týmy zvládly za zhruba čtyřicet minut a vydaly se na kánoích po Berounce přímo do Prahy.

V průběhu kajakářské a následující bruslařské etapy se do vedení dostal finský tým Omjakon Sweaters, který využil svých silných rukou a zkušeností z běhu na lyžích. Na bruslích bohužel došlo i k prvnímu úrazu. Závodník z anglického družstva High 5/Snowcard.co.uk si zlomil nohu, po té co spadl, když na něj zahoukalo auto. Naštěstí však toto bylo jediné vážnější zranění v závodě.

Po té co si družstva zula své brusle, vyrazila na 45kilometrový „turistický výlet“ po známých památkách. Trasa je vedla na zřiceninu Karlík, kolem Karlštejna i do kláštera Svatého Jana pod skalou. Kdo si myslel, že okolí Prahy bude pro extrémní závod tohoto typu příliš jednoduché, musel v této části změnit svůj názor. Berounka a její přítoky vytvořila v krajině mnoho hlubokých údolí, a tak závodníci museli stoupat, klesat, a to vše jenom proto, aby mohli zase na další kopec. Nikde ani kousek rovinky.

Zvláštní překvapení čekalo většinu týmů u kláštera Svatého Jana pod skalou. Většina týmů přišla přímo k němu, a sklonila se nad mapou, protože kontrolní bod byl zakraslen poměrně blízko. Pak se otočili a podívali se směrem k velkému kříži, u kterého byla kontrola vidět. Nevěřícně se podívali zpět do mapy, aby si ověřili to co viděli. Kontrola sice byla pouze 200 metrů daleko, ale vertikálních, nikoliv horizontálních. Kříž je totiž umístěn na vrcholu velmi vysoké skály a i nejrychlejším týmům trvalo skoro 15 minut, než se po cestě okolo vyškrábaly nahoru. Ovšem úsilí nelitoval nikdo, výhled seshora byl nádherný, zvláště pro ta družstva, která dorazila při západu slunce.

Ze Svatého Jana týmy pokračovaly slaňovat a jeskyňařit do bývalého lomu Alkazar u Srbska a po té zpět do depa v Zadní Třebáni. V průběhu trekové etapy ukázal svou sílu dánský tým FjallRaven a posunul se do čela. Během prvních dvaceti kilometrů získal na své soupeře 45minutový náskok, a na konci etapy už měl na druhý tým Salomon/Nutrend z Česka náskok téměř hodinu a půl.

Z depa pokračovaly týmy na 140kilometrovou etapu na horských kolech, která je poprvé v závodě zavadla na vrcholky Brd. Etapa rovněž zahrnovala několik vložených disciplín jako je plavání, lezení či plavání s koly. A byla to právě nevinně vypadající plavecká vložka, která rozhodla závod.

Zadání znělo jednoduše, členové týmu se štafetově střídali a každý měl uplavat 750 metrů. Ovšem etapa byla naplánovaná tak, aby většina týmů dorazila v noci. To se také stalo. První dorazil tým FjallRaven krátce po půlnoci. Bylo pár stupňů nad nulou, z vody stoupala pára, ale horká rozhodně nebyla. Typické venkovní koupaliště. První Dán však přesto statečně nastoupil do vody, avšak vzdal po 400 metrech. Následovalo dlouhé dohadování, telefonát řediteli závodu, který nakonec týmu povolil pokračovat. Předběžně dostal penalizaci 3 hodin, kterou Jury nakonec zvýšila o další hodinu za každého člena který neplaval, na celkových 6:20.

Další kdo přišel byl tým Salomon/Nutrend. České reprezentační družstvo se neúčastnilo, protože jeho kapitán Tomáš Vaněk byl ředitelem závodu a i jeho další členové byli mezi organizátory a tak tým byl považován za jasného favorita. Ani jim se však nedařilo. Jeden z členů, který předtím závod táhl, právě procházel krizí a už při příjezdu se třásl zimou. Plavat pak odmítl. Problém byl v tom, že další ze závodníků startoval se zánětem močového měchýře, takže pro něj by voda byla velkým problémem. Po krátké ale intenzivní hádce se tým rozhodl vzdát.

V té chvíli se zdálo, že sekce bude zabijákem týmů, ale všichni ostatní jí zvládli bez problémů, i když také plavali v noci. Některé týmy sice chtěly následovat Dány a spokojit se s penalizací, ale rozhodčí je přesvědčili, že původní tři hodiny se jistě zvýší. Tyto události posunuly do čela loňské vítěze – Tilak/OpavaNet, vedené Markem Navrátilem.

Týmy pokračovaly na kolech a ještě v noci či brzo ráno se šly koupat ještě jednou. Tentokrát musely i s veškerou výbavou včetně kola přeplavat řeku. V tomto případě nikdo nevzdal, protože nezbývala žádná jiná možnost, jak se dostat na druhou stranu. Výhodu však měly první týmy, protože před příchodem sedmého připluly jakési řasy a voda byla odporně zelená. Následně se týmy vrátily přes Brdský hřeben do depa v Zadní Třebáni.

Následující etapa na kolečkových bruslích byla dalším nepěkným překvapením pro závodníky. Měřila sice jen deset kilometrů, ale z toho osm bylo do prudkého kopce – opět na vrchol Brd. K úlevě většiny však nebylo třeba sjíždět dolů a závodníci jen zuli brusle a pěšky pokračovali do Týnce nad Sázavou, na start raftové části. Tam první tým Tilak OpavaNet dorazil okolo desáté hodiny. Na rafty však směl vyrazit až za světla, v pět ráno, takže měl dost času na večeři, pivko i odpočinek. Čas čekání v této noční zóně se jim pak od výsledku odečetl. Na druhé místo se propracoval Ekonom/Internet Billboard vedený zkušeným Honzou Kotykem. Dánský FjallRaven byl i po započtení penalizace pátý, jen s malou ztrátou na třetí místo.

Po noční zóně nabral závod na tempu. Prvních pět týmů si slušně odpočinulo. Šestý však už měl jen půlhodinku a ostatní do Týnce dorazili až ráno. Rafty nikomu nedělaly problémy, voda nebyla technicky složitá. Problém byl spíš v tom, že jí bylo málo, a tak bylo třeba loď často tahat, či nosit. Ale splutí údolím Sázavy patřilo i tak k nehezčím částem závodu.

Týmy opustily své lodě v Pikovicích a pěšky se vrátily zpět do depa, kde je čekala poslední etapa. Orientační jízda na kole. Pouhých 35 kilometrů. Ale obtížná navigace v kopcovitém terénu jí stejně značně ztížila – nejrychlejší týmy ji zvládly za tři až čtyři hodiny, někteří tam však byli i mnohem déle.

V pátek v 14:49 dorazil do cíle tým FjallRaven. Nicméně bylo zřejmé, že nebude první, protože měl jen krátký čas k odečtení z noční zóny. Krátce za nimi, v 15:02, už dorazili vítězové – Tilak/OpavaNet. Tento tým opět prokázal, že spolehlivost je v adventure racingu důležitější než rychlost. A pak začalo dlouhé čekání na třetí tým v cíli. Ekonom/Internet Billboard ztrácel na první dva týmy jen pár minut, ovšem z lesa se stále nevracel. Dorazil až v 15:53. Potkala je totiž smůla, rozbilo se jim kolo a skoro celou cestu ho museli tlačit. Přesto však po krátkém počítání mohli slavit. Po započtení stop-času byli stříbrní, FjallRaven obsadil konečné bronzovou příčku.

Závod nakonec dokončilo 13 kompletních týmů. Dalších pět, včetně dvou již od startu tříčlenných, dorazilo mimo soutěž nekompletních. Jen čtyři týmy vzdaly úplně. V akademické sekci zvítězil Euroteam Švihadla, který dorazil o půl druhé v noci, druhý byl Outdoor Sports Ekonom Praha složený ze studentů VŠE, a třetí tým Rekre.

[CNW:Counter]