Reportáže
Zpráva ze závodu Adventure Trophy - ME v AR 2008
Marek Navrátil
Už týden před závodem pršelo. Tak jsem si říkal, že během závodu bude aspoň fajn, ale nebylo. Příroda je asi spravedlivá. To, čeho nás ušetřila na zimním Bergsonu, to nám nadělila na Adventure Trophy. V zimě bylo skoro jaro, teď zas skoro zima. Všude mokro, tuny bláta nejrůznější barvy a konzistence – a tak to bylo celé 3 dny závodu.
Pořadatel na nás vymyslel letos trochu jiný systém, než v posledních letech. Nestartovalo se tedy příměstským OB, ale MTB maratonem na 40 km. Etapa se nemusela jet v týmech, každý mohl závodit sám za sebe a vyhrát zvláštní cenu. Nicméně pokud vím, nikdo to neudělal a všichni odjeli závod v týmu. Už kvůli tomu, že trať nebyla značená a muselo se jet podle mapy, kterou každý neměl. Taky nevím o tom, že by nakonec někdo za vítězství v té etapě něco dostal.
Start byl ve Wisle, a po pár km za město následoval výjezd do 1000 mnm na vrchol Czantoryje. Kameny střídalo bláto a naopak. Některé sjezdy byly na zabití a asi bych je nikdy sám nejel, kdybych tam nezávodil. V takových chvílích vždycky ocením nejvíc výhody celoodpruženého kola. Tak jsme se tam po místních kopcích okolo Wisly honili skoro 3 a půl hodiny, než jsme dojeli zpět do depa (centra). Vítěz byl před námi sotva 15 minut. Protože ta MTB etapa se protáhla oproti odhadu pořadatele o hodinu, zkrátili nám následující etapu na inlajnech na polovinu, tedy na 7,5 km. To byla trochu škoda, protože jsme brzo dojeli na bruslích polský tým před námi a udělali bychom si větší náskok, kdyby se jely 2 okruhy. Prakticky jsme jen odložili kola, vzali brusle a boty (pro povinný pěší přesun) a potom zas hned odložili brusle, dobrali zásoby vzali kola a zas jeli na nich přejezd asi 35 km do depa B. Ten jsme asi nejeli úplně optimálním postupem, protože jsme na něm byli o něco pomalejší a ztratili jsme zas jednu pozici. I když nás nikdo na trati nepředjel…
V depu B jsme se moc neohřáli – jednak bylo pod širým (zataženým) nebem a jednak naše ztráta na vedoucí týmy byla pořád poměrně malá a museli jsme za nimi vyrazit co nejdřív. Taky se blížil večer a stálo za to stihnout co nejvíce za světla. Trek měl mít 45 km, ale hádám že vzdušnou čarou. Nedopustili jsme se prakticky žádné velké chyby a přesto jsme byli na trati 15 hodin. To by znamenalo průměr na kilák 3 km/h! Naše tempo bylo podstatně rychlejší – závodili jsme celý trek. Stačilo to na zachování naší pozice v závodě, i když během treku se umístění trochu přelévalo. Jednou jsme předběhli někoho my, pak zas někdo nás, druzí odstoupili pro zranění. Na treku se mi líbila zvlášť část na slovenském území Horní Oravy. Taková trochu jiná, nedotčená příroda tam byla. Potom mě zaujalo, že k jedné kontrole (zatáčka na louce .-)) nás prakticky dovedli nějací dva poláci – asi od pořadatele. Blížili jsme se k odbočce ke kontrole, uprostřed noci, trochu mlha. Odbočka neznatelná. Náhle proti nám DVA s čelovkama a ptají se nás polsky, kam jdeme. Tak říkáme, že hledáme odbočku ke kontrole. Oni něco melou, že to taky hledají, ale kromě čelovek nemají vůbec nic (batohy, hole – nic, jsou celkem čistí, na rozdíl od nás). Odbočku prakticky hned našli oni a zavolali nás – my jsme šli pár desítek metrů za nimi. Nesnažili se nám odejít, naopak se stále ohlíží, jestli jsme za nimi, svítí čelovkou dozadu na kritických místech abychom viděli, kam zatáčí. Po pár set metrech se ocitáme u kontroly, kterou bych čekal ještě o kus dál, kluci se tam jen obrací (že prý u nás mají pivo) a jdou zas pryč. My cvakáme a rozhodujeme se pro další postup. Říkal jsem si, že jdou asi čekat další tým, který takhle navedou…vidiny to určitě nebyly. Druhý den ráno kolem 8h jsme teda byli zase zpět v depu. Teď už jsme se převlíkli, pojedli jsme teplé jídlo a zhruba za hodinu vyrazili opět na kolech vstříc kajakům. Přejezd byl zhruba 30 km do Zywce, jednu kontrolu ze 3 jsme měli zrušenou, takže to šlo rychle. Před polednem jsem lezli do kajaků na 5té pozici a další 2 týmy byly těsně před námi. Do cíle kajaků jsme dojeli už na 4té pozici a těsně s námi přijeli i kluci z AlpinePro, kteří kus jeli s malou závadou na chladícím zařízení (díra v lodi). Další poláci byli před námi asi půl hodiny. Nebyl čas na lelkování, brzo jsme seděli zas na kolech, před námi etapa 125 km, první kontrola na kopci Skrzyczne 1200 mnm., pak ještě několikrát takhle podobně nahoru a dolů. Mezitím nějaké ty lanové aktivity a lezení. Další den ráno kolem 7h jsme byli zpět v depu A, na týmy před námi jsme ztratili další půlhodinu a před posledním trekem jsme tedy byli o hodinu na pátém místě. Pořád jsme mohli bojovat o 4 až 3 místo, protože trek měl zase kolem 40ti km a za tu dobu se mohlo ještě hodně změnit. Hned na první kontrole, kam se ještě dojelo na bruslích, na nás čekalo dlouhé šikmé jumarování asi 50-60m. Tam jsme měli kontakt jak se 4 tak s 3 týmem, kteří disciplínu teprve končili. Navíc my jsme tuhle disciplínu zvládli vůbec nejrychleji z celého startovního pole! Takže se to vyvíjelo dobře. Stáhli jsme náskok na 30 – 45 minut. Ale dál to nějak nešlo…i když jsme stále bojovali, nedařilo se nám víc přiblížit. Naopak s přibývajícím časem a nastupující třetí nocí beze spánku jsme zřejmě zpomalili víc, než ostatní dva týmy před námi. Ti totiž ještě dost bojovali mezi sebou a měli tedy motivace víc než dost. Poslední hodiny závodu jsme byli rádi, že se udržujeme v bdělosti a blouznění z nedostatku spánku držíme na uzdě. Naštěstí už se přiblížila poslední kontrola závodu (vrchol kopce), která mě osobně opět trochu nažhavila. Aleše sice vystrašilo, když jsme dole pod kopcem potkali značně zdevastované závodníky kategorie dvojic, kteří se s neúspěchem vraceli z vrcholu. Prý tam kontrolu hledali 6 hodin ale nenašli! My jsme šli přímo z cesty od spodu azimutem na vrchol a za hodinu jsme tam byli. Pravda, byl to široký prostor vrcholu, kde se muselo vydržet, než se skutečně dorazí až nahoru. Ale to už známe, poučili jsme se na jiných závodech taky
Poslední sestup do cíle trval taky hodinu, byli jsme tam kolem 3tí ranní. Ukončili jsme závod na 5 místě za 65 hodin. Jeden pořadatel v cíli čekal, uvařili nám čaj a po chvíli jsme zalehli do postelí a spali, pak jsme ráno vstali, jedli a pak zase spali. A tak ještě několik dnů dokola. Inu, zas jeden hezký závod za námi!
Marek
Zpráva ze závodu Adventure Trophy
Druh závodu: Mistrovství Evropy v Adventure Race
Termín: 21/5 - 26/5 2008
Počet startujících týmů: 12
Umístění: 5 místo
Složení týmu: Marek Navrátil, Tomáš Petreček, Aleš Dytrt, Zuzka Kroutilová