Reportáže
Adventure Trophy 2008 v Polsku aneb jak jsme si zapomněli zařídit hezké počasí
Lucka Hrubá
Ke konci května se v Polsku uskutečnil další díl teď už evropské série AR. Centrum dění bylo situováno kousek od města Wisla při jezeru Czernianskre. Jak už mi známo, v Polsku není nic zadarmo. Loni jsem zažila AR v Zakopaném na vlastní kůži, a tak jsem si myslela, že Beskydy nemůžou přece být tak zničující jako Tatry, ale … :o)
Startovní den neoplýval extra krásným počasím. Ráno bylo pod mrakem a vlhkost byla snad stoprocentní. Přes výpar z okolních lesů nešlo ani pořádně nic vidět. Celá tahle oblast byla pravděpodobně už několik dní před samotným závodem sužována deštěm, takže veškeré lesní cesty se proměnily v totální „břečku“. Ale náladu a chuť do závodu nám přece počasí pokazit nemůže :o).
Ve čtvrtek je v centru města Wisla start. Hned úvodní etapa se jede na kolech, tudíž se vytváří od startovní čáry krásný oranžový peloton, který se po chvilce transformuje spíše do cykloturistiky. I my tlačíme kola do zákeřného kopce na vrchol vysoký téměř 1000m.n. m. a následně potom to valíme mezi šutry několikacentimetrovým bahnem a úžasným spádem opět dolů. A zase nahoru a zase dolů…. Pořadatelé rovinami opravdu šetřili :o)! Škoda, že nebylo nic vidět, výhledy by určitě stály za to! V průběhu prvního bikového maratónu jsme se drželi celkem v popředí a společnost nám dělali naši kamarádi z Tilaku.
Odpoledne jsme na chvilku vyměnili kola za in-line brusle, ale opravdu jen na chvilku (i to mi však bohatě stačilo). Potom už opět kola a přejezd do depa B, které se zcela zahalené v mlze tyčilo na samotném vršku kopce. Tady kolem 17 h měníme tretry za tenisky a vyrážíme s kapsami plnými toasty na první trek. Boty mi myslím vydržely suché asi 10 minut :o). Počasí zcela stagnuje, není pořádně nic vidět, ale sil je naštěstí stále dost. Hned na začátku děláme drobnější chybku v mapě, ale ihned ji napravujeme a přicházíme na CP 15. Tam akorát vystrčí ze stanu hlavu nějaký klučina, něco zamumlá a my tedy vyrážíme kolmo směr vrchol, kde na nás čeká CP 18 :o)!? Asi někde nastala chyba v komunikaci, neboť mezi 15 a 18 jsou ještě dvě čísla a ty jsme prostě v lese minuli :o). No, stalo se…:o). Seběhli jsme tedy dolů a znova nahoru, ale bohužel nás tato důkladná prohlídka kopce stála více času, než jsme předpokládali. Petr to trochu neunesl a chvíli něco bručel, ale myslím, že ho to brzy přešlo :o). Během noci jsme ještě potkali další naše kamarády z X-stream týmu a vyzkoušeli jsme si dohromady, jaké to je se drát v temné noci řádným hustníkem :o). Prvá noc k nám vlídná vůbec nebyla. Zima, vlhko, déšť a bahno, ale i přes to stahujeme týmy, které nás na začátku treku předešly. Na následný bikový přejezd k jezerům vyrážíme ráno z depa B na 4. pozici.
Myslím, že tato kajaková etapa měla patřit k našim silnějším stránkám, protože kluci na vodě opravdu válejí. Jenže hrubá síla předčila rozum a nám se podařilo ty super skvělé laminátové lodě prodřít :o). Poradit si v každé situaci, to je prostě AR. Kluci lodě zalepili provizorní lepenkou (vymámenou na velmi nepříjemném pánovi!!!, což mi přišlo v tu dobu jako naše největší vítězství .) a naše cesta pokračovala dál. Ale na Jirkových očích bylo znát, že té opravě opravdu nevěřil, ale lodě vydržely :o). Opět ukončujeme etapu společně s Tilaky a vyjíždíme na nekonečně dlouhé MTB. Hned na úvod nás mapa vede na vrchol vysoký přes 1200 m. Tady jsme po cestě byli svědky, jakou „prasárnu“ jsou v terénu schopni polští lesníci udělat, když z pěkné cyklostezky udělali bahenní lázeň.
Kolo mapově zvládáme bez chyby (i veškeré vložené lezecké a lanové aktivity), jen v noci nám dělají problém dohledávky, ale pokaždé to dobře dopadlo. (I přesto, že Tomovi celou noc nesvítila čelovka!!!). Z téhle noci si už ale detaily moc nepamatuji, nějak mě zákeřně přepadlo spaní a únava dohromady, a tak jsem po této etapě obětovala guláš asi za 15 min spánku (myslím:o)).
Na závěrečný trek vyrážíme na bruslích k šikmému jumarování. Za normálních okolností bychom zde polské Navigátory lehce předstihli, ale to bych nesměla být tele a nezasekla bych si smyci do jumaru . Naštěstí moji situaci vyřešil Tomáš, když přilezl ke mně a smyci jsme nekompromisně přeřízli :o). Poslední výlet AR byl pro nás boj o 3.místo. Stále jsme se střídali s Navigátory, kteří asi občas zvolili lepší postup, než byl náš, ale my jsem je za to opět doběhli :o). Poslední chvíle treku se staly nekonečné( Díky Bohu bylo celou sobotu krásné počasí :o) ), však závěrečné bezchybné mapování a limitující zranění polských Navigátorů náš tým (Petr, Tomáš, Jirka a já) dovedlo kolem půlnoci ze soboty na neděli ke krásnému třetímu místu :o), …jenž jsme oslavili pořádně dlouhým spánkem :o). Zároveň ale musím pogratulovat i SoftTronikům ke skvělému výkonu.