Reportáže
Jesenický trďák očima nováčka extrémních sportů
Michal Bičík
Rád bych se podělil o pár zážitků ze závodu jménem Jesenický tvrďák. Jelikož to je velmi těžký závod, o čemž není pochyb, také je neméně složitá příprava. Zvláště pro někoho kdo nikdy nešel ani triatlon a o běhání není schopen říci jedno kladné slovo, o lezení sice něco teoreticky ví ale bohužel lezení neokecáš .
Přesně před rokem jsem se rozhodl, že do toho Tvrďáka půjdu. Mnoho času na přípravu nesmí se to podcenit. Začal jsem analyzovat výsledky předchozího ročníku, průměrné rychlosti na kole, průměr v běhu na kilometr, čas na bazén atd. Zjistil jsem, že to není problém a průměrné výkony závodníků lehce za půlkou se mi jevili jako berné, kterých bych mohl dosáhnout a trénovat na ně.
První chyba (poslední?) času bylo pekelně málo. Shodou okolností jsme rekonstruovali s rodinou domek a hodlali jsme se na jaře 08 stěhovat. Protože jsem kluk šikovný, převážnou část prací jsem provedl sám. Hesly „lopata můj přítel a zbíječka (bourací kladivo) je nejlepší trénink“ jsem se chlácholil, když jsem dlouhé hodiny a hodiny makal na stavbě a pak už nebylo v lidských a ani mých silách něco podnikat. Tímto způsobem uteklo léto, podzim, zima.
Abych nepřeháněl v zimě mě už opravdu došli nervy rozhodl jsem, že musím něco dělat za každou cenu. Jednou týdně squash a hokej mě nenaplnili jistotou, že bych JT měl zvládnout a ještě v předepsaném čase cca 15 hodin. Tak jsem po dřině na stavbě začal chodit na trenažery do posilovny. Jelikož jsem se tak utrhnul jednou týdně dřív než ve 22:00 a ve většině podobných zařízení zavírají právě v 22:00, tak jsem měl krapet problém. Naštěstí v pátek v jedné posilce měli do 23:00, tak jsem občas obsluhu trápil jako poslední snaživec do zavíračky.
Jaro, součástí plánu bylo, že jsem se přihlásil na MTB závod Král Šumavy 100km. Tento závod se jede přesně 14 dní před JT, tak jsem ho zařadil jako poslední zkoušku a taky abych něco najel na kole. Jeden můj přítel řekl: „Nejlepší trénink je závod“ tak jsem se toho zdatně držel. Jaro bylo ve znamení blížícího se stěhování což znamenalo vstávat cca v 5:50 a chodit spát mezi 001:00 a 04:00. V půlce března jsme se nad očekávání přestěhovali.Zápřah, který jsem absolvoval při stěhování a zabydlování se na mě notně podepsalo, a do půlky dubna jsem spal.
V půlce dubna jsem se do toho pustil do konce měsíce jsem najezdil na kole 250 Km, naběhal 48 Km a naplaval 7 Km. Stanovil jsem plán a celkem jsem plnil. Květen je již několik let ve znamení vody. Litický oblouk na Divoké orlici a puštěné Labe ze Špindlu je každoroční balzám na vodákovu duši. Jelikož v týdnu jsem nestihl najet či naběhat něco více, tak jsem větší jednotkové dávky směřoval do víkendů. Jelikož květen mě díky vodě připravil o dva víkendy, tak jsem absolvovanými dávkami zůstal „mírně“ za očekáváním. Poslední víkend v Květnu byl Král.
Jelikož známý který Krále jezdí pravidelně mě ujistil, že pokud nemám za jaro najeto přes 1 000 Km v terénu, tak ať tam prostě nejezdím, vydal jsem se na popravu. Se svými 550 Km po silnici jsem mohl myslet pouze na to, abych ve zdraví dokončil a po té se dal dohromady na JT.
Král (velmi zkráceně), Lepením jsem ztratil hodinu. Lepil jsem celkem dvakrát dohromady 5 dír. Jel jsem dvakrát 10 Km na poloprázdném kole, než jsem dofoukl v depu. Zničil jsem pumpičku, posléze ji ztratil (to bylo když jsem spadnul) , spolu s pumpou jsem také přišel o rezervní plášť (to jsem zjistil až doma). Po pádu jsem nemohl ohnout koleno což jsem bez váhání „rozjel“ zápěstí notně naraženo a bolest sílila úměrně s délkou trasy a s únavou. Odřeného ramen jsem si ani nevšiml, ale když mě stále na jedno místo sedaly mouchy a „ovádi“ zjistil jsem, že jdou po čerstvé krvi. Poslední bod ztrát jsou zničené brýle, takže jsem dojížděl jen s jednou nožičkou.
Závěrem ke Králi: Super zážitek kolo bude na JT doufám moje silnější disciplina, čas nekomentuji, jelikož od prvního lepení na 18. Km, které mi trvalo cca 45 minut (kombinace nedostatku cukru v krvi, blbosti a zručnosti), jsem byl na trati v podstatě sám a psychicky slušně nalomen.
Posledních 14 dní byl v plánu tvrdý trénink hlavně plavání a chtěl jsem něco naběhat. Bohužel Král se na mě podepsal a šel jsem pouze jeden výklus asi 5 km a jinak jsem regeneroval. Tento čas jsem věnoval zakoupení lezecké výbavy a jak jsem již říkal jsem chlapec šikovný postavil jsem doma lezeckou stěnu, tak jsem lehce trénoval základní dovednosti a sílu v předloktích.
Čtvrtek 12.6. 2008:
20:00 Syn usíná, pročítám posté propozice na téma vybavení co kam dát do kterého pytle dvoje boty nebo troje, které boty kam v čem běžet do kopce v čem orientál atd. atd.
20:30 Nanosil jsem hromadu věcí do obýváku a koukal jak „jezevec“ opět jsem šáhnul do propozic a hledal odpověď na otázku „kam s tím“ nebo „s ním“ já už nevím.
21:00 Ještě za „světla“ jsem šel přezout kolo (výběrem plášťů jsem strávil také několik perných chvilek (nic se nesmí podcenit, bude sucho, mokro, budou na posledním okruhu hodně šutry ) Zvolil jsem v zadu drapák s velkými hladkými bloky nahuštěn na 85 PSI (na krev) dopředu hladký tenký 26 x 1,7 s lehkým náznakem pologaluskového vzorku nahuštěn na 65 PSI také maximum co výrobce dovolil. Strategie jasná 85 % trati se jede po asfaltu, tak jsem tomu vše podřídil a na závěr odpustím tlak aby v terénu lépe držely.
Dále přehazuji tachometr a blikačky (za světla nedojedu)
22:00 Opět jsem se vrátil k té hromadě a nevěděl jsem co mám dělat. Na konec jsem ji prostě rozdělil na oblečení (o něm rozhodnu později co a kam) a technické vybavení o kterém nebylo pochyb, jako SPD k věcem na kolo, vesta šprajda atd. k věcem na vodu.
23:00 Na Konec jsem měl asi pět hromádek a tři baťohy a silný pocit, že to nemůže dobře dopadnout (myšleno správné věci na správném místě)
Pátek 13.6.2008
17:00 Odjezd z Pardubic
19:15 Rychlá večeře v místě výkladu trati. Už po cestě jsem měl hlad a nějak se mi nepříjemný pocit v žaludku nedařilo zahnat.
19:45 Prezentace bez problémů
20:00 Opět otázka kam sním obdrželi jsme čtyři pytle pěkně nadepsané, kde budou umístěny, a jaké věci (technické) tam umístit. Naštěstí jsem toto dilema řešil již s několika spolubojovníky, tak se to snad zadařilo. Oblečení jsem měl dost, tak jsem ho preventivně rozházel po pytlích, co kdybych něco potřeboval.
21:00 Výklad Trati. Hlavní jsem si zapamatoval OB druhý okruh se vynechává kontrola 5.a 6.. Jinak mě Marek celkem postrašil s vlnami a skálami při OB. V tu chvíli mi došlo, že tady opravdu závodit nebudu ale snažit se si moc neublížit.
22:30 Na startu Noční etapy jsem byl včas. Notně zaskočen „věcmi“ co Ti lidé nosí na hlavách a zádech? S mou naprosto špičkovou (alespoň dle slov prodavače) čelovkou Petzl o rozměrech cca 7x4x3 cm jsem si připadal dost trapně (no pokud by to ve výsledku bylo pouze v rozměru čelovky, tak by to bylo dobrý).
No nic pomalu jsem vstřebal výrazy jako povinný postup ajn. a pekelně se soustředil na start. Potěšilo mě, že první borci to zmákli kolem 5 minut, tak jsem si říkal 10 maximálně 12 minut a jdu spát. S vypůjčenou buzolou která rozhodně nepřipomínala nic co znám z dob Partyzánského samopalu jsem se vydal na trať. Měřítko speciálky mapy mě trochu zaskočilo, protože ještě jsem se nerozběhl a zjistil jsem, že jsem mimo mapu (skoro). Takže zpátky. Hurá první kontrola. S opatrností mě vlastní (nesmějte Ti co mě znáte) jsem bedlivě zkoumal značky, text a čísla na SI kontrole (na lampionu). Zanedlouho jsem zjistil, že to je kontrola č. 2 a s ohledem na nabyté znalosti o povinném postupu jsem se vydal vzhůru ke kontrole č. 1. Pomalinku jsem tomu orienťáku přicházel na chuť i kloub když jsem zjistil, že jsem na trati 9 minut a nemám „pípnuto“ jedničku. V tu chvíli se to zlomilo a našel jsem jí !! Neskutečně slastný pocit, že nejsem až takový moula jak to do teď vypadalo, jsem se vrhnul ke dvojce (to už vím kde, že?) Pak to šlo ráz na ráz (alespoň dle mého subjektivního pocitu). Trojku čtyřku jsem trefil napoprvé přímo (teda skoro) a šel jsem na poslední. Tam jsem byl sice trochu nejistý, ale naštěstí jsem byl ve správné části lesa a tak jsem ji celkem slušně dohledal.
K NOB bych jenom řekl, že ostatní závodníci zásadně porušovali bezpečnostní pokyny pořadatelů protože běhali. Běhat ve tmě po louce, lese, remízkách atd., je holý nesmysl a opravdu se divím, že se nikomu nic nestalo. Já jsem si dvakrát málem zlomil holeně při veleopatrném překonávání kamenného remízku zarostlého travou. Běhat po louce s trávou do pasu a vyjetými kolejemi od traktorů, mi taky nepřišlo moc vtipný, zvláště když jsem několikrát bleskurychle zalehl, asi aby mne neviděl nějaký kolega běžec, anebo jsem sebou prostě praštil??
V každém případě jsem v čase lehce nad 20 minut došel (nechtěl jsem riskovat zranění) zpět s povznášejícím pocitem, že sem patřím a že práce s mapou mi prostě jde.
23:45 Vrátil jsem se zpět k autu a k „pytlům“ Věci které jsem použil na HOB jsem musel zpátky umístit na své místo a znovu překontrolovat stav „pytlů“
00:30 Po drobné hygieně uléhám do velkého stanu od pořadatelů a spím jako dřevák.
DEN D
3:40 Budík, celkem v pohodě „mačkám“ a podřimuji dál. Ještě musím chvíli hloubat (že bych se ještě před startem zpakoval a vypadnul? Hm a co kolo? To už mají pořadatelé od večera, no nic tak to odkroutím a bude.
4:20 Běh do vrchu 16 Km
Naplnit „kejml“ trochu se nasnídat třičtvrtě hoďky před startem není zrovna ideál, ale něco se sníst musí. Protože jsem zvyklý si brát „dost“ věcí sebou do „hory“ Stojím na startu s batůžkem s rozinkami, gely, šlehami, rezervním oblečením atd. Nic mě nemohlo zaskočit.
5:00 Ale mohlo, hned po startu jsem se ocitl „sám“ Je pravdou, že jsem díky svému výkonu v NOB si vybojoval trestný okruh (viz o hodně později), ale taky poslední místo na startu, takže se nebylo čemu divit, když jsem celkem ihned po startu osaměl. No tak úplně sám jsem nebyl, byli jsme tři. Při sbězích jsem kolegům evidentně dával na frak jenže po první půli se začalo stoupat a to jsem opravdu „osaměl“
Z mé důkladné teoretické přípravy jsem věděl, že „závodit“ se začíná až o hodně později, takže jsem se nenechal znervóznit a šlapal velmi rychlou chůzí do kopce.
6:30 Zhruba v tuto dobu jsem dorazil k začátku discipliny canyoning. V tu dobu mi už bylo jasné, že suchou nohou a ani hlavou to nedám. No nic pípnul jsem start a začal překonávat metrový stupně a kaskády . Chca nechca jsem se v podstatě plazil(místy počtyřech), po dešti poměrně vydatným potokem vzhůru. S odstupem lze říci, že za počasí, které se, dle mého názoru, neskutečně vydařilo, to bylo celkem i příjemné.
Stoupám dále teď už po turistické modré kotlem na Hřeben a pak na Ovčárnu. Tepovka mi už od startu lítá kolem 183, což považuji za 95% takže jsem se držel zpátky, ale díky kopcům né a né se uklidnit. Lehké náznaky křečí do vnitřních stran stehen jsem přešel bez povšimnutí. Nadmořská výška přibývala pomalu, ale už se to blížilo. JoooJooo hřeben ajajajaj vymknutý kotník, ten mě nezastaví. Jako rozjetá lokomotiva jsem kotník při seběhu rozběhal.
Čas netuším
Na předávce dobíhám jednoho závodníka a jedno kolo tam ještě zůstává, takže jsem někoho trhnu nevšimnul si toho? Dost možná, tady je možný všechno. Na předávce jsem se zdržel nechutně dlouho (předávky musím vychytat). Najedl napil a vzhůru na Praděd.
Horská časovka 3,6 Km
Jak jsem se obával přechodů s discipliny na disciplinu, tak na kolo to šlo. Praděd je sice slušný kopec, ale krátký se dvěmi odpočinkovými místy. Cestou nahoru potkávám dost kolegů, čož mi dává sílu a celkem v poho šlapu rychlost dodržuji předepsanou průměrnou, tak jsem spokojen nahoře byla mlha, takže jsem moc neviděl Píp a jedu dolů
Silniční kolo A1 cca 30 Km
Při prvních metrech mi težce mrzne úsměv na rtech a vůbec všechno, ale nic věřím, že to přejde a níže se zahřeji. A opravdu od Hvězdy je znát, že je tepleji, jedu kolem 37 v hodině. Začíná svítit sluníčko šlapu do toho co to jde, ale nechávám rezervu, co kdyby. Je mi divné, jak to, že nikoho nedojíždím, ale asi měli větší náskok než jsem si hodlal připustit. Do Břidličné přijíždím v plném tempu a očekávání.
Plavání 1,5 Km
Do bazénu se těším, voda blahodárně působí na svalstvo tak očekávám, že nohy trochu zrelaxuju. Zvláště proto, že kraul plavu v podstatě bez nohou. Občerstvovačka pípám zase velký zdržení, ale už se ženu do bazénu. Číslo dráhy si pamatuji, takže jsme se pozdravili se slečnou co mi to bude počítat a jsem tam. Dva borci co “prsujou“ brzy přeplouvám a sleduji kolem, že i kraulaře dávám. To mě motivuje stále více a rvu to kilem. Po 12 bazénech kde se vzala tu se vzala malinkatá křeč (už ani nevím kam, což ve výsledku, jak se ukáže bylo opravdu jedno), nevšímám si jí a plavu dále, pak se přidala křeč do vnitřních stran stehen, to mě trochu znejistělo a trochu jsem zvolnil. Nutno znovu zdůraznit, že nohy při kraulu opravdu používám velmi zlehka a v pohodě, spíše tak za mnou vlajou. V dalším bazéně mě křeče vystavili stopku. Zastavil jsem promasíroval protáhnul a po 5 metrech opět. Popisování průběhu křečí by zabralo zde tolik místa, že by se nakonec mohlo někomu zdát, že ten závod je jen o křečích a to musím kategoricky odmítnout. Zjednodušeně řečeno, nešlo nic, natáhnout, pokrčit nic. V nepravidelných intervalech mi křeče znemožňovali pohyb. Křeče zasahovali od palců a malíčků až postejná ze všech představitelných stran.
Zastavil bych se o obrátky na „mělčině“ zkuste s nataženýma nohama se obrátit a nestoupnout si na dno (stoupnout znamenalo křeče na druhou). Asi 16 bazénů do konce jsem na radu Marka vylezl a jal se křeče „rozchodit“ V pozici notně postřeleného Terminátora jsem se pokoušel chodit. Asi po 4 bazénech (pěšky) to povolilo a zdálo se být možná možné dále pokračovat. Celkem již v poklidu jsem doplaval, bohužel již opět osamocen. Stále představa, že bych měl začít šlapat na kole, či snad běžet byla dost absurdní.
P.S. Bez brejlí sice plavou borci, ale zřejmě potom nejdou na střílet na střelnici. Takže Příště PLAVECKÉ BREJLE S SEBOU!!!
Silniční kolo A2 7 Km
Od bazénu jsem vyjížděl předposlední s „relativně“ malým odstupem na další dva borce přede mnou. Kolo mi kupodivu (po těch křečích) jelo přiměřeně terén zvlněný sluníčko svítilo prostě paráda. Střelnice následovala asi po 1,5 po bazénu hned první ránu jsem trefil, takže jsem zbytek už podcenil a vyhrál jsem další trestný okruh. Kdybych nesjel z trasy na předávku na loď, která tam nebyla, jelikož se nejela řeka, ale až přehrada, tak bych možná nějakou minutku ještě urval.
Slezská Harta Kajak a OB cca 12 Km a 8 Km
Kolem poledne: Tak tady se tento závod láme a nabírají se největší ztráty. Přijíždím na travnatou pláž a pípám. Počasí zve ke koupání (na Slezské Hartě Zakázáno) a k odpočinku na sluníčku, jelikož mám ještě nějaké povinnosti, tak piju, jím, převlékám, beru vestu, loď, pádlo, šprajdu a jdu na „moji“ disciplinu. Hned po prvních záběrech jsem zjistil, že to žádný odfuk nebude. Jako kdybych táhnul loď nebo dvě. Pro jistotu se otáčím, ale nic. Zřejmě to bude únava (že by plavání??). I když si to nechci přiznat, ale v kajaku asi nic nenaženu, doufám, že to bude alespoň průměr Po jednom (dlouhém) okruhu na kajaku se dostávám k OB. Pípám beru mapu, mapový start (no už vyfáborovaná cesta k mapovému startu byla zajímavá, dle mého názoru stavitel trati musel počítat tak s 30% odpadem lidí co skončí v Hartě). Orientuji mapu a „jdu“ první část mého okruhu je v poměrně příkrém skalnatém svahu. Tradičně první kontrolu netrefím a hledám. Kolem je živo zase jsem „in“. Druhá polovina okruhu je ve vzdálenější části lesa, tak na chvíli jsem osaměl. Já les, černý les, hustý černý les, hustníky, skalky a skály. Musím přiznat že to bylo trochu deprimující prodírat se lesem s nejistým výsledkem kde jsem a jestli jdu dobrým směrem. Dlouhý okruh byl o výše (hodně výše) citované kontroly zkrácen, což mě opravdu zvedlo náladu. Musím říci, že jsem byl opět překvapen, jak jsem byl přesný v navigaci. V prvním okruhu jsem neměl výraznější problém, kromě času. Píp
Zpátky do kajaku zase olověný ruce, o technice pádlování si můžu nechat vyprávět pohádky. Relativně krátký přejezd k předávce Kajak Kolo. Razím kontrolu, rychlý guláš piju, jím a zpátky do lodě na OB. Pípám a fasuji mapu. No pár kontrol bylo umístěno uprostřed lesa bez (dle mne) orientačních bodů, takže jsem musel použít buzolu a jít naslepo dle azimutu. Což se povedlo, jen v jednom případě jsem „minul“. Dilema, jestli se vrátit a dohledat, nebo jít dál, mě rozhřešil čas. Jelikož pokročil, tak jsem se začal bát o STOP časy, neboli, aby mě pořadatelé někde nestopli. Tak jsem pokračoval dál. Píp přejezd pití tyčky a další chemie a zpátky na OB. Píp poslední okruh byl celkem krátký, za to kontrol bylo požehnaně. Minutu přede mnou vybíhal Tomáš. Ano nelžu opravdu běhal. Já se držel stále bezpečnostních pokynů a tak trochu jsem na to neměl morál ani nohy. Vzhledem k mé neochvějné přesnosti u navigace jsem celkem snadno držel s Tomem krok. Při návratu od poslední kontroly mi sice utekl a na sjezďáku mu to taky „celkem“ jelo,ale na kole jsem si věřil a chtěl jsem nahnat na předávce. Píp
Poslední přejezd už byla lahůdka nevím jestli jsem už tak nemohl, nebo tím že byl poslední, zkrátka byl jsem zpátky u kola.
K orientačním běžcům nemám slov. Opravdu, i kdybych byl čerstvý, tak v tom terénu se běhat nedalo. Zjevně jsem si to myslel pouze já. Ve výsledku dvě klíšťata, holeně jen ošlehané a lehce odřené a zlomený morál.
Silniční kolo B 34 Km
Rychlé převléknutí doplnit „kejml“ (flaška na kolo, bohužel zůstala doma) a vzhůru do toho. Tomáš , ještě s jedním borcem odjeli pár minutek přede mnou. Tak jsem chytil stíhací reflex. Tak do 10 km se nic moc nedělo zvlněný terén a svižná jízda. Jen se divím, že ještě kluky nevidím. No nic dupu když přijdou první kopečky, pořád OK. A už ho vidím v dálce. Krev do žil a jdu po něm. Přibližuji se celkem znatelně. Po pár Km Toma trhám a nechávám ho za sebou. (jak jsme spolu později mluvili, tak jsem ho trefil přesně kdy měl žaket, teda já říkám hezky česky krizi).
Kopce zatím jdou z téhle části jsem měl od začátku trochu vítr, ale jde to.
Malá Morávka lezení. Tam jsem dojel další Dva borce a za chvíli dojel i Tom. Po chvilce čekání se pouštím do Stěny (navázat mě musela kolegyně jistička, mě ta osma nějak nešla . Cestu „trojku“ jsem dal a šel zkusit „pětku“. Polovina za mnou mám to za nulu trestných. Ještě druhou půlku a budu mít -1 okruh. Jdu na to. Lehce převislá stěna s chyty v úrovni očí a výše. Ze zdola slyším: „Nastoupej nohama!! To jako se mám tady chytit na ten chyt u hlavy? No já tam nevidím“. Po pár marných pokusech nastoupat v obyčejných Pumách po hladké skále jsem to odpískal.
Vyrážím do lanového centra Tom na Lezení byl rychlejší, tak vyjíždí těsně zamnou, ale nevidím ho. Lanové centrum jsem přejel, tak jsem se vracel a Tom dojel hned za mnou. Lanové centrum jsem prošel bez problémů a znovu na kolo.
Zase vyjíždím s malým náskokem a Toma celou cesto až na Novou Ves nevidím. Tady začínají kopečky, tady už to houstne, ale jsem v pohodě v přiměřeném tempu to dávám. Trochu rozbitý asfalt, šotolina, stále jsem rád, jak jsem zvolil pláště.
Při příjezdu do centra dění mě trochu nemotivují kolegové co vykoupaní a odpočatí sedí u ohně a cpou se buřtama a dávají pivko za pivkem. Čekal mě Horský orientační Běh. Na pokyn pořadatelů dávám polívku piju a jím (dlouhá pausa Tom mě dojel)
Kolem 19:00 HOB 6 Km
Vyrážíme s Tomem najednou. Tom opět běží. Když se sejdeme na prvních dvou kontrolách, tak zjišťuje, že běhat nemá smysl a bude stejně rychlej když půjde, ale přesně . Na jedné kontrole se lezly Bouldry (lezení se ukázalo jako výrazná slabina, jakpak by ne, když jsem lezl jednou v životě). Opět jsem vydělal jeden Trestný a jdeme dál. Kontrola Prohlubeň mi dala zabrat chvíli dohledávám, ale nevracím. OK. Tom opět běží zpátky na start. Fakt mi to nejde ani se nepokouším, je mi dobře, relativně nic nebolí, tak proč to pokoušet. Píp
S pořadateli se domlouvám, že trestné okruhy dojdu po MTB, abych kolo jel co nejvíc za světla.
Kolem 20:10
Začínám lehce panikařit, jelikož nemám „pytle“ z vody. Chtěl jsem si věci pěkně uklidit na hromadu, než vyrazím na MTB. No nic dořeším později.
20:20 MTB CC 14 Km
Vyrážíme spolu s Tomem v rámci bezpečnosti. Celkem to jede. Ale první delší kopec, mi naznačuje, že už se blíží konec mé nezdolné síly v nohách. Ve sjezdech Tomovi lehce ujíždím, ale nijak zvláště se nezdržujeme. Mírný sjezd panelovka rána Tom letí, jeho kolo se dalo na gymnastiku (přemet za přemetem) Buch. Tom se projevil jako správný Bajker. Než jsem stačil zastavit a otočit se, už nandával řetěz a jel. Asi ve sjezdech zvolním. Druhý dlouhý a hnusný kopec. Tomovi nejde lehký převod tak tlačí. Je stejně rychlý jako já, takže stále spolu. Na kopci vrací polotěžký převod a začíná šlapat. Mluvě něco tom, že má chuť na pivo to rve na těžko. Předjíždíme jednoho borce asi Karla. Celkem tma já už zapnul čelovku v dálce (přísahal bych, že jsem jednoho celkem blízko viděl) chrochtaj kňouři no paráda. Tom to stále rve a ujíždí mi. Po chvilce zvolňuji, jelikož se obávám, zda jsem nesjel ze značky. Pomalu dojíždím. 50 metrů před cílem mě předjel Karel .
CÍÍÍÍÍÍL cca 21:20
Teď to na mě padlo, stojím opřený o stůl láduju do sebe Ionťáky, tyčky, rozinky. Stojíme tam s Tomem a ještě s dalším kolegou (v zimní bundě s šestým pivkem). Po chvilce se vydávám na trestné okruhy šourám se na konec louky a zpět a to tak , že třikrát.
Už teď vím, že příští rok to půjdu znova.Dává se do mě ukrutná zima, krátká teplá sprcha převlíknout a je dobře. Nahlásil jsem časy MTB a trestných.
Pytle se našli druhý den a Honza Škrabálek mi je v Hradci Králové předal.
PODĚKOVÁNÍ, OMLUVA, EPILOG
Poděkování mé trpělivé a tolerantní ženě Gábince.
Omlouvám se všem (kolegům závodníkům, Tomovi, Karlovi, Pořadatelům) za případné (a že jich tam je) nepřesnosti zde výše uvedené.
Myslím (jsem si tím jist), že sice to tak nevypadá, ale o tomhle závodě nejde „skoro“ nic říct. To se musí zažít.
Tento příběh se zakládá na skutečnosti a osoby v něm vystupující jsou skutečné.
Tvrďákovi a všem Tvrďákům zdar
Michal