Reportáže
AM ČR v Survivalu jednotlivců, 27. 11. 2010, Štěchovice
Zuzka Weiss
Tak jako minulý rok, i letos jsem se 27. listopadu vypravila do Štěchovic na tradiční AM ČR v Survivalu jednotlivců - Pražský parkový survival, pořádaný SCAR o. s., CTVS VŠE Praha a VŠTJ Ekonom Praha.
Že se s námi letos počasí mazlit nebude, jsem začala tušit již v předvečer závodu, kdy i v Praze začalo nenápadně sněžit a po příjezdu do Štěchovic, místa konání závodu, se mé tušení potvrdilo. Teplota pod bodem mrazu a především sněhový poprašek ve mně vyvolal respekt, nicméně tak jako další spoustu outdooráků a outdooraček mě od závodu neodradil, a tak jsem se vydala k registraci. Následovalo důkladné pročítání pokynů k závodu, studium několika map a vymýšlení vhodné strategie. Rychle nachystat kolo, jídlo, oblečení a hurá na start.
První etapou měly původně být kolečkové brusle. Ty, ale byly kvůli počasí zrušeny, takže nás na úvod čekal klasický běžecký orienťák se speciální vloženou disciplínou pod názvem Bolsův kros. Ten spočíval v absolvování trati, která vedla náročným terénem přes několikery rokle včetně potoka. Nahoru se člověk škrábe i po čtyřech, dolů zase po zadku a občas bylo nutné překonat lanové překážky. Shrnula bych to asi tak, že vzhledem k členitému terénu a převýšení mi během první etapy zima rozhodně nebyla.
Další etapou byl MTB orienťák na turistické mapě s povinným postupem, který byl zpestřen tím, že na kontrolách nebyl lampion s kleštěmi, ale závodník musel něco zjistit – nejspíš, aby nám nezamrzly mozkové závity :-). S mapou jsme tedy dostali i neočíslované fotky s otázkami a u každé kontroly jsme museli poznat, na které fotce se právě nacházíme, a podle toho odpovědět na otázku. První tři kontroly ležely na stezce vedoucí po levém břehu Vltavy. Věřím, že nadšenci technických úseků si museli tuto trasu vyloženě užívat, nicméně pro mě byla dost technicky (i nervově) náročná. Z úzké pěšinky ve srázu nad řekou jsem měla nejen kvůli sněhu a bahnu respekt. Do toho samý prudký výjezd či sjezd, kamenitý terén a jako bonus strom přes cestu, takže jsem se nevyhnula několikerému přenášení kola, kdy jsem proklínala jeho váhu a především věčně ucpané nášlapy. No, bylo to pěkně vypečené, ovšem mělo to jednu nespornou výhodu – vzhledem k velkému energetickému výdeji a pomalé jízdě jsem se nestačila ochladit. Následovaly další kontroly, pro které jsme museli překonat jak delší stoupání, tak sjezd zasněženým terénem a poté rozhodnutí, zda ještě stíhám posbírat nějaké kontroly z orienťácké mapy. Po jedné úspěšně nalezené kontrole a následujícím zbytečném zakufrování jsem se rozhodla raději nehonit body, opustit orienťáckou mapu a jet do centra závodu, abych stihla limit. Následující čtyřkilometrový sjezd po asfaltu do Štěchovic pořádně prověřil moji zimní výbavu na kolo, především rukavice, o kterých jsem si do té doby myslela, že jsou teplé. Tak jako při tomto mrazivém sjezdu už jsem se hodně dlouho na běh netěšila.
Poslední etapou byl fotografický běžecký orienťák po Štěchovicích, kdy jsme dostali tentokrát letecký snímek části obce s kontrolami a opět fotografie kontrol s otázkami. Po všech předchozích disciplínách to byla taková příjemná třešnička na dortu.
Po dojetí do cíle už nás čekala vyhřátá hospůdka, možnost odměnit se něčím teplým do žaludku, promítání fotek, vyhlášení výsledků a především super pocit, že jsme to všechno zvládli (teď už mohu říci) bez újmy na zdraví :-).
Na závěr bych ráda poděkovala i jménem ostatních účastníků všem organizátorům za to, že nám připravili pořádný outdoorový zážitek předtím, než se začneme věnovat tradičním zimním radovánkám.