Reportáže
ČÍNSKÉ ZÁPISKY: WULONG MOUNTAIN QUEST 2011
Pavel Paloncý
Doporučujeme číst po dnech, tedy odzdola nahoru. Inu Čína.
5.9. Den čtvrtý
Jenže se to nestalo ani dnes. Ráno se Benjamin zeblil jak Alík a Stephanie (holka našeho týmu) skončila taky na marodce s křečema v břichu, stejně jako Laurel. Takže jsme zůstali jen dvojice s Tazem. Mě je sice furt blbě, co sním, to vyhodím, ale když nic nejím a jenom piju nějaký energetický drinky, tak to jde. Nakonec se tu snad naučím závodit na lačno :) Trasa dnes o poznání kratší – 20 km kajaku na tekoucí vodě, 20 km bike do kopce, 5 km canyoning/caving, 20 km bike víceméně zkopce a 3 km běhu skoro vyschlým říčním korytem. Výborný zatopený jeskyně, jinak žádný velký drámo – do kopce, z kopce, horko. A musím také opravit tvrzení o zkrácení bikových etap – kratší jsou, ale jen na papíře.
Už jsou výsledky po dnešku, dál vede Champion System APACO (Nathan Fa’avae, Trevor Voyce Richard a Elina Ussher), před týmem OutThere v čele s Mikem Kloserem a třetí místo bere tým AXA Sports Club (Mikael Lindnord a spol). Dnes dokončily všechny týmy co včera, dnes to bylo o poznání jednodušší. Ze zpráv to možná vypadá, jakoby hlavní byla otrava jídlem a ne závod, jenže nikdo neví, kdy to poskytne někoho z jejich týmu.
Poslední den přijde rozuzlení v podobě sbírání zeleniny, 14 km běhu, 10 km kajak nebo raft (nikdo zatím neví)35 km bike a dalších 22 km běhu. Čínský kilometry jsou dlouhý a hlavně hodně do kopce. Zítra se budeme pohybovat od 800 do 2000 nad mořem, těžko říct co je lepší, jestli horko nebo výška.
4. 9. Den třetí
Snídaně od půl šesté od rána, stále jen velmi lehká až nic, pořád nejsem schopnej nic přijmout a mám teplotu, čínská otrava mě nechce pustit. Ale hodinová cesta busem a adrenalin fungují a úvodních 10 km biatlonu (4 lidi, 2 kola) jsme zvládli v hlavním balíku, při půlkilometrovém plavání v řece s vůní benzínu jsem vyhodil všechno, co jsem měl v sobě a dál už jsem nebyl schopnej nic jíst, jen pít. Na bikový etapě jsme viděli jak čínský horko a otrava postupně kosí jeden tým za druhým a zůstávají ležet na zemi. Moc nechybělo a skončil jsem několikrát na zemi taky. Ještěže nebyl v okolí medik, asi by mě nedovolil pokračovat dál. Ale tohle prostě nějak půjde, musí. Zhruba od 4. hodiny v sobě nic nemám. Všem hodně pomohl canyoning, kdy jsme se dost ochladili a i přes tragickej kajak jsme dojeli po necelých 9 hodinách 10. (jak v prologu tak v této první etapě jsme se opět naháněli s týmem Adidas TERREX). V cíli na mě ukázal prstem dopingový komisař, jenže po dni bez jídla a v 35 stupňích mi trvalo skoro tři hodiny, než jsem byl schopný vyplodit potřebné množství… takže na hotel jsem dorazil až kolem desáté večerní, (kdy už večere byla dávno sklizena), rychle nachystal věci do depa na další den a zkoušel usnout. Mezitím se sesypal Laurel (parťák z týmu) s žaludečníma křečema, vzali si ho do parády zdravotníci, ale hlavní zdravotník mu nepovolil zítřejší start. Takže jsme out, celkově DNF, finito, KOHEU. Tohle je dost šok, závěr dnešního dne jsem si teda představoval jinak.
Cestou od mediků mě na chodbě potkal Benjamin Midena z týmu Buff Thermocool, který se doslechl, že jsme jen tři, a že bychom tak mohli zítra závodit ve dvojici. (Jejich tým se po loňské otravě v Číně rozhodl se pojistit a koupili si tak všechno jídlo z obchodu a v hotelu nic nejedli. Bohužel jeden z jejich členů si po pádu na kole zlomil žebro a závod tak pro ně taky skončil. Organizátoři povolí všem neklasifikovaných týmům pokračovat v dalších etapách, jen musí být v sudém počtu – jedou se deblkajaky). Tak aspoň něco, tohle se nestává každý den, kdy bych se mohl něco naučit od těch nejlepších.
3. 9. Den druhý
Další zprava z Ciny: Dneska na žádné větší zpravodajství nezmůžu.
Včera proběhla uvítací ceremoniální večeře a od té doby má zhruba
polovina nečínských zádovníků žaludeční potíže (včetně mě). A to i
přesto, že kolují příběhy o loňské a předloňské otravě a většina týmů
je tady stejná jako v minulých letech. Dneska byl krátkej prolog
(necelou hodinu) a překvapivě se mi běželo/jelo dobře. Pohybujeme se
kolem 15. místa, ale není to definitivní, neustále se aplikují a ruší
drobné penalizace (za předčasné nasednutí na kolo, za zanechání kola
při bike and run na špatné straně cesty atd.) pro týmy kolem nás. Bude
to míchat s dnešními výsledky, ale celkově moc ne, protože nás čekají
ještě tři regulérní denní etapy, každá odhadem tak na 8 hodin.
Uvidíme jak se mi a dalším podaří dát na zítra do kupy, protože teď už
jsem zase jak chodící (spíš a ležící) mrtvola a takových je tu více.
Ale zlepšuje se to zatím. Zítřejší etapa má být poměrně dole (cca ve
400 metrech n.m.) a předpověď říká 35-37 stupňů. Aspoň, že tu není
takový dusno jako v dubnu v Baise.
Zítra po etapě se zkusím ozvat nejen s dojmy z etapy, ale i celkově s
pár poznatky.
2. 9. Den první
(Převzato z ultramarine.reverseart.com)
Skončil brífink, zítra nás čeká krátký prolog a vypadá to ještě divočeji, než jsem očekával. Jedno je jisté – zima nám nebude. Etapy totiž různě táhnou mezi městem WuLong, kde bylo včera 37 stupňů a místem jen o pár kilometrů vedle, ale je tu jen kolem 20°. Možná proto, že všude jsou kopce, strže, jeskyně, cenzura, skály jsme ve 2000 m.n.m.
Oproti dubnovému Baise Outdoor Quest byly výrazně zkráceny bikové etapy, naopak přibylo hodně kajaku. Krom toho pořadatelé zařadili i některé „tradiční“ čínské disciplíny jako Ancient vegetable race (sbírání přerostlé zeleniny do ohromných núší), Turkey shooting range (střílet nějaký atrapy krocanů) a podobně. Vzhledem k tomu, že tu jsou prakticky všechny velký jména ze světa AR, tak představa jak Nathan Fa’avae, Mike Kloser nebo Richard a Elina Ussherovi (a spousta dalších) pobíhají s košíkem na zádech a hází do toho přerostlý cukety nebo nějakou místní přerostlou zeleninu, je docela bizardní. Jsou to ale všechno spíš taškařice na zpestření jinak náročných etap, takže pravděpodobě rozhodne normální brutální fyzciká připravenost jednotlivých týmů. Je to tu krasová oblast, takže nás čekají krom sice krátkých, ale hodně kopcovatých etap, také hodně dlouhých pasáží v jeskyních, slaňování a canyoningu.
Zítra nás čeká jen spousta ceremonií, na ty si Číňani potrpí, a prolog. Ten se skládá z 2 km běhu, 4 kilometry bike and run (4 lidi, dvě kola), kilometrové tradiční disciplíny, kdy tři členové týmu nesou ženskou v nějaký budce a 7 kilometrů bike. Takže tempo zběsilý. Naštěstí je to zhruba v 1500 metrech nad mořem, takže nebude příliš horko a celkově je tady veškerý horko suchý, takže oproti posledním závodům Číně posun k lepšímu.
Tým je pro mě velká neznámá, je v něm opět Tas, a dále dva mě neznámí členové – Laurel a Stephanie z Malajsie. Tak uvidíme, zítra se zkusím zase ozvat.
Pozn: Pokud tohle čtete, ať už u mě na webu, nebo jste se sem dostali snad z facebooku, tak vězte, že tento článek mohl vzniknout jen díky pomoci kamarádů, protože Číňani krom facebooku, Twitteru, cenzurují už také i tento web, a mnoho dalších, které ještě v dubnu byly přístupné