Reportáže
Limity existují pouze v lidských myslích - Adventure Race Slovenia 2003
Tomáš Vaněk
Začátkem července proběhlo v prostředí Kamnicko - Savinjských Alp mezinárodní mistrovství Slovinska v dobrodružně expedičním závodě Adventure Race. Na start závodu se postavilo 33 týmů ze Slovinska, Polska, Chorvatska, Anglie a poprvé se této soutěže zúčastnil i tým z České republiky - OpavaNet Czech eXtrem outdoor team podporovaný Českou asociací extrémních sportů (ČAES). Tým ve složení Petr Bloudek, Ondřej Bloudek, Renata Havrdová a Tomáš Vaněk si na slovinské půdě nevedl vůbec špatně.
Při závodu, určeném pro smíšené čtyřčlenné týmy, na účastníky čekala trať vyznačená kontrolními body ve speciální mapě, složená s následujících etap:
- Plavání s ploutvemi - 3 km
- Caving - 3 km
- Slanění - 40 m
- Horské kolo - 80 km
- Trekking - 60 km
- Vysokohorská turistika (via ferrata) - 25 km
- Slaňování - 80 m
- Trekking - 40 km
- Old-fashioned rafting 15 km
- Divoká voda - double kajaky - 15 km
- Horské kolo - 15 km
Celá trať je absolvována non-stop, vše potřebné si týmy nesou po celou dobu závodu s sebou. Rozvržení občerstvení, odpočinku a spánku je čistě na závodní strategii. Jediným omezením je, že týmy nebudou vpuštěny na úseky VHT a vodních aktivit před čtvrtou hodinou ranní a zde jim bude započítáván stop-čas, ale i toho můžou využít ve svůj prospěch.
Vše začíná v pátek ráno slavnostním startem z Titova náměstí v horském městečku Velenje, odkud se všechny týmy společně přesunuly skrz město k Velenjskému jezeru, kde teprve začal ten pravý, " ostrý" start. Úvodní běh okolo Velenjského jezera týmy pojmuly různě. Některé pospíchaly vpřed, jiné zvolily pohodovou chůzi s vidinou budoucích několika dnů a všeho, co na ně čeká.
My jsme zvolili zlatou střední cestu, ani běh a ani chůzi. Po úvodních minutách na rozehřátí okolo jezera na nás čekaly 3 km plavání s ploutvemi, ale z počáteční závodní euforie nás brzy vytrhlo zjištění, že jsme někde nechaly průkazy k ražení kontrol, které jsou nezbytné pro absolvování závodu. A tak než jsme tento problém vyřešili a začali plavecký úsek, měli jsme celkem početné pole závodníků před sebou. Říkali jsme si, že vybrat si smůlu hned na úvod bude snad nejlepší a do konce závodu už bude vše v pořádku. I přes počáteční smůlu se však dostáváme jako první kompletní tým na břeh jezera a po této disciplíně zaujímá vedoucí pozici v závodu. Při běžeckém (několika hodinovém) přesunu k jeskyni jsme se neustále museli nutit ke klidu. Závod teprve začíná. Tohle vše je jen rozcvička, rozhodovat se bude až za pár dní. A tak se při přesunu k jeskyni dostává několik týmů před nás.
Další etapa - "caving" kterou byl průstup jeskyní, byla pro všechny členy OpavaNet Czech eXtrem outdoor týmu novinkou. Nevěděli jsme co od 3 km tratě v jeskyni můžeme očekávat, nic podobného jsme na závodech v Čechách, ale ani v zahraničí nezažili.
Krasová jeskyně Huda Luknja byla opravdu "adventure". Po třech kilometrech plazení se vodou, bahnem, úzkými chodbičkami ale i prostornými dómy, místy, kde jsme si mockrát říkali, že to organizátoři nemyslí vážně, ale mysleli, nás "cesta" dovedla až ke konečnému 40 m slanění k východu z jeskyně.
Tyto kilometry v podzemí a následující biková a treková etapa nás posunuly ke konci prvního dne a náš tým se pohyboval na skvělém čtvrtém místě. Před námi byl na první pozici tým Sleepmonsters z Anglie před domácím týmem GRS Celje a polským týmem Team Poland. Naším nejbližším cílem se nyní stalo depo v Logarské dolině, kde jsme si mohli doplnit zásoby jídla, pití, převléci se a přezout do náhradního oblečení a bot. Cestou jsme totiž několikrát promokli a několikahodinový běh v mokrých botech naše chodidla začal poznamenávat rozsáhlými puchýři. Stačí, aby jeden z družstva nemohl pokračovat dál a skončí snažení celého týmu.
Do Logarské doliny jsme dorazili v půl čtvrté ráno. Dál nás pustí až ve čtyři. Čeká nás etapa po zajištěných cestách (ferratách) v Kamnických Alpách. Týmy, které dorazily před námi, v klidu spí a ještě se jim započítává stop-čas. Jak jim závidíme. Jestli s nimi chceme udržet krok, tak spánek není to, co nás v budoucnu čeká a na co se musíme soustředit. A tak doplňujeme zásoby, přebalujeme materiál, léčíme nohy jak jen to jde a při rozednění vyrážíme směr Kamnické sedlo a vrcholy Planjavy (2394 m n. m.) a Ojstrice (2350 m n. m.). Jsme rychlí a již v podvečer druhého dne scházíme do Savinjské doliny k řece Savinje, kde nás na skalní věži Igla čeká druhé slanění (80 m). Slovinci právě odcházejí a Poláci dokončují slanění, máme kontakt, a to nám dává sílu do další cesty.
Dozvídáme se, že slovinský tým nevypadá dobře a že dokonce jeden z jejich členů na laně usnul a ostatní jej museli dolů stáhnout. Až nyní nám dochází, proč organizátoři zakázali použití slaňovací osmy a nutili nás použít speciálních slaňovadel, která se při puštění lana sama zablokují. Poláci jsou zase trochu potlučení, zřejmě ferrata a únava trochu úřadovaly. My máme problémy s puchýři, ale říkáme si, že ty musejí mít všichni.
Čeká nás další treková etapa, která vychází na druhou noc, a tak řešíme, jestli půjdeme alespoň na hodinu spát. Dilema za nás vyřeší dostihnutí polského týmu, a tak se okolo půlnoci, místo spánku, honíme s Poláky a snažíme se jeden druhému vzdálit. Zhruba po hodině je necháváme jít před nás a zaujímáme opět čtvrtou pozici. Nechceme se tímto tempem připravit o všechny síly, které ještě v noci a další den budeme hodně potřebovat. Naše rozhodnutí se jeví jako správné.
Pozn. : Během druhého dne závod opustilo 17 týmů a po druhé noci pokračovalo pouze 9 týmů.
Na další kontrole Poláky opět docházíme a zjišťujeme, že jejich stav hraje v náš prospěch. Místo toho, aby závodili o třetí místo, se bez řečí ukládají ke spánku. My to máme se spaním opět jednoduché. Pokud se chceme probojovat před Team Poland, musíme získat alespoň hodinu k dobru, abychom vyrovnali náskok, který na nás Poláci mají ze stop-času z depa v Logarské dolině, a tak padá rozhodnutí, že ze spaní nic nebude a že zkusíme celý závod dokončit bez tohoto sladkého odpočinku.
Při cestě na předposlední kontrolu trekové etapy, kdy jsme si mysleli, že Polákům utečeme, jsme zvolili špatný postup. Byl to boj s těžce průchodným terénem po skalkách, řekou a velmi hustým porostem. Takto zvolený postup náš tým stál spoustu sil a zejména puchýřů takových rozměrů, o kterých se běžnému turistovi ani nezdá. Staré puchýře na chodidlech a mezi prsty již dávno popraskaly a v nich se vytvořily další, které čekal stejný osud. Prášky na tlumení bolesti už moc nezabíraly. Říkali jsme si, že tady nás museli Poláci předejit a možná nejen oni. Z letargie jsme se dostávali vzájemným popisováním si halucinací, které se s rozedněním dostavovaly. Důvěrně jsme je nazývali "halušky". Každý viděl něco jiného, a tak bylo o zábavu postaráno. Navíc se u každého dostavil pocit páté osoby v týmu, s kterou si povídal a podvědomě se o ni staral. Závěrečný, asi 10 km, úsek k předposlední trekové kontrole byl veden po asfaltce, po které bylo vzhledem ke stavu našich chodidel utrpení jen jít, a proto k ulevení si od bolesti bylo snazší občas popoběhnout (jestli se dalo o běhu ještě mluvit). A ke všemu na poslední trekovou kontrolu to bylo dalších 12 km tvrdým povrchem. Nic moc představa. Přesto jsme alespoň chtěli závod dokončit na jakékoliv pozici.
Vše ale bylo opět jinak. Organizátoři u předposlední trekové kontroly nás povzbuzují slovy "jste třetí". Jediný společný pohled a jediné společné kývnutí stačilo k tomu, aby celý náš tým zmobilizoval zbytky sil a po dvou dnech a ve stavu, v kterém se nacházel, byl opět připraven závodit. Čekalo nás 12 km k poslední kontrole trekové etapy, následovalo 15 km old-fashioned raftingu, 15 km na double kajacích a 15 km na biku - vesměs naše silné disciplíny, vždyť jsme národ vodáků! Ta hodina na Poláky se pořád dá ještě najet.
Ještě před 5 minutami by nikdo z nás nevěřil, že na svých chodidlech dojde do cíle a teď těch 12 km do konce trekové etapy běžíme. Cestou potkáváme známé, kteří se na nás z Čech přijeli podívat a na vyhrazených místech mohou týmům fandit. Dozvídáme se, že Poláci přišli na předchozí kontrolu o 1h 15 min. po nás, to je dobré, ale zato se 7 min. za námi vyhoupl tým Osiguranje Zagreb z Chorvatska, museli hodně zrychlit. Začíná to být dramatické, po 3 dnech závodu budou v cíli zřejmě rozhodovat minuty. Zbývajících 5 hodin do cíle bude těžkých.
Následující etapa - old-fashioned rafting - spočívá v tom, že tým na určeném stanovišti nafoukne čtyři automobilové duše a jejich vzájemným svázáním tak postaví provizorní vor, pomocí kterého v neoprénech a s ploutvemi spluje 15 km peřejí řeky Savinje.
Dalších 15 km na řece Savinja pokračujeme na double kajacích "sit on top". Při obtížnosti peřejí WW II si na těchto kajacích připadáme jako na parníku. Jsme stále třetí, ale na dlouhých přehledných úsecích vidíme Chorvaty za sebou. To nám dává naději. Hlavně neudělat chybu a přežít poslední 15 km etapu závodu na biku.
Tu chybu jsme neudělali. Najeli jsme přes hodinu na Poláky a odrazili neuvěřitelný závěr Chorvatů. V cíli nás čekaly gratulace organizátorů, soupeřů a našich kamarádů, kteří nám po celou dobu závodu drželi palce a na kontrolách dodávali tolik potřebnou psychickou podporu.
Nechybělo šampaňské a samozřejmě pivo, dlouho jsme seděli u jezera, kde vše začalo, a máchali si nohy, které nás přeci jen donesly do cíle. Všem se nyní drala na povrch myšlenka, která doprovází závody typu adventure race, že:
Limity existují pouze v lidské mysli.
Z celkového počtu 33 startujících týmů se do cíle dostalo pouhých 8 a to v následujícím pořadí:
1. Sleepmonsters - UK (47:38:00)
2. GRS Celje - SLO (49:47:00)
3. OpavaNet Czech eXtrem outdoor team - CZ (50:34:00)
(ve složení : Petr Bloudek, Ondřej Bloudek, Renata Havrdová, Tomáš Vaněk)
4. Osiguranje Zagreb - HR (50:48:00)
5. Fjord Nansen kompas team - POL (54:25:00)
6. Poland Team - POL (56:44:00)
7. Krka zdravilišča - SLO (57:18:00)
8. Najs - SLO (57:49:00)